Perla Karibiku

Ostrov, na němž leží Dominikánská republika, objevil Kryštof Kolumbus, který tam se svými karavelami přistál 6. prosince 1429. Ostrov pojmenoval Hispaniola podle Španělska. Po návratu z výpravy jej popsal jako nejkrásnější místo na světě. Dnes se ostrov nazývá Haiti. Je součástí souostroví Velké Antily a stejně jako za dob Kryštofa Kolumba patří k nejkrásnějším místům na světě.

Třetina ostrova náleží Haiti postižené nedávno krutým zemětřesením, větší část ostrova zabírá Dominikánská republika. Povrch je velmi rozmanitý. Jsou tu majestátní hory, divoké řeky, subtropické i tropické pralesy, mangrovové porosty a kilometry pláží pokrytých většinou bílým pískem. V průzračné mořské vodě se dá potápět, šnorchlovat, plavat s delfíny nebo pozorovat plejtváky, vysokohorské řeky se dají sjíždět na raftu. Západně od ostrova se rozkládají Kuba a Jamajka, na východě Portoriko, na severu Bahamy a pověstné ostrovy Turks a Caicos.

Pohled do historie
Jak vypadal ostrov před tím, než jej objevil Kolumbus, se lze jen dohadovat. Archeologové sice našli pozůstatky osídlení staré pět tisíc let, ale o lidech, kteří na ostrově žili, se neví téměř nic. V době kamenné se asi stali prvními obyvateli Ciboneyové, kteří sem přišli patrně z Floridy, pak ostrov zažil několik osídlovacích vln z Venezuely a nakonec jej ovládli indiáni Tainové. Příchod Karibů, bojovného kmene, podle něhož je celá oblast pojmenována, se datuje do jedenáctého století n. l. Usídlili se v severní části ostrova na poloostrově Samaná. Nemilosrdně útočili na původní obyvatele Tainy a postupně je vytlačovali. Věřili, že síla, chytrost a schopnosti zabitého nepřítele na ně přejdou, pokud ho snědí. Byli kanibalové.

Metropole
Kryštofův bratr Bartolomeo založil roku 1496 v ústí řeky Ozama město Santo Domingo. Jeden z pozdějších guvernérů v roce 1502 přesunul město na západní břeh a vystavěl tam kamenné domy. Vzniklo tak první evropské město na americkém kontinentě. Mělo vše, co tehdy patřilo k významnému španělskému městu. Pevnost s věží, která střežila vjezd do přístavu, správní budovy i řemeslnickou čtvrť. V Santo Domingu vznikla nejstarší univerzita v celé Americe založená v roce 1538.

Těch prvenství je víc. Je tu také nejstarší katedrála na americké půdě zvaná Basilica Menor de la Virgen de la Anunciación (katedrála Zvěstování Panny Marie) a také první klášter a první nemocnice na americkém kontinentě. V roce 1990 bylo Santo Domingo zařazeno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Na rozdíl od jiných amerických měst má Santo Domingo gotický ráz a to nejen jeho katedrála a kostely, ale i jeho pevnosti, hradby a měšťanské domy. Je tu ale i renezanční palác Alcázar de Colon, Kolumbův hrad. Nevztahuje se ke Kryštofu Kolumbovi, ale k jeho synovi Diegovi, který byl několik let guvernérem této španělské kolonie.

Dnes má Santo Domingo přes dva miliony obyvatel, je to dynamické kosmopolitní město. Řeka Ozama jej rozděluje nejen geograficky. Na západním břehu žije bohatá vrstva, východní břeh patří chudině. Obě části města spojují čtyři mosty, tři z nich jsou pojmenovány podle národních hrdinů Dominikánské republiky – Duarte, Mella a Sanchéz. Poslední nejnovější dostal jméno po levicovém politikovi Juanu Blechovi. Centrum metropole je obehnáno moderními obchodními a průmyslovými čtvrtěmi, polorozbořené domy chudiny jsou na okrajích.

Další kus historie
V polovině šestnáctého století ovládalo Španělsko obrovské oblasti ve Střední a Jižní Americe, kde byly objeveny další a mnohem významnější naleziště drahých kovů. Ostrov Hispaniola ztrácel na významu. Vše završil nájezd Francise Drakea na Santo Domingo v roce 1586. V roce 1697 odstoupilo Španělsko západní část ostrova Francii, ale východní část zůstala španělská. Novodobější historie Dominikánské republiky je velmi pestrá a neklidná. Koncem osmnáctého století došlo k revoluci černých otroků, začátkem devatenáctého století vyhlásil Jean Jacques Desalines jako císař Jakub I. nezávislost země. V roce 1809 se Španělé opět vrátili, ale v roce 1821 byla opět vyhlášena nezávislost. V dalších stoletích následoval vývoj plný zvratů, občanských válek, diktátorů a snah nejrůznějších velmocí o ovládnutí tohoto zajímavého ostrova.

Příroda
Dominikánská republika se pyšní dvěma nejvyššími vrcholy Karibiku. Jsou to Pico Duarte (3175 m n. m.) a La Pelona (3082 m n. m.) v pohoří Cordillera Centra. Na ostrově jsou tropické i subtropické pralesy, ale také suché pustiny porostlé akáty a kaktusy. Nejtypičtější rostlinou pro Dominikánskou republiku jsou palmy. Nahnuté větrem, rostoucí téměř z moře vytvářejí útvary podivuhodné krásy. Jsou tu i rozsáhlé citrusové sady a plantáže cukrové třtiny a tabáku.

Třtinový cukr je po staletí nejvýznamnějším exportním artiklem. Místní doutníky se prý vyrovnají kubánským, nebo je i předčí. Řada znalců oceňuje jejich zvláštní nasládlou příchuť a kvalitní tabák. Doutníky se vyrábějí ručně tradičními výrobními postupy podle receptů starých několik století. Už staří Tainové totiž holdovali tabáku. Významnými plodinami jsou i káva a kakao.

Podnebí ovlivňují severovýchodní pasáty. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 27 °C, za slunného dne se šplhá nad třicítku a večer klesá na příjemných 18 °C. V druhé polovině roku se mohou vyskytnout tropické cyklony.

Lidé
V době, kdy na ostrově přistál Kryštof Kolumbus, tam žilo 300 až 500 tisíc místních indiánů Tainů. Byli to lovci a sběrači a živili se rybami, ovocem a zeleninou. Po příchodu Španělů začalo kruté a nemilosrdné pošpanělšťování. Indiánské kmeny Tainů byly v třicátých letech šestnáctého století skoro vybity. Přežili jen ti, kdo přijali novou kulturu a jazyk. Místo domorodých indiánů byli na ostrov dováženi černí otroci z Afriky, aby pracovali na plantážích cukrové třtiny a tabáku. První loď s černými otroky přistála v Santo Domingu v roce 1509.

Dnešní populaci Dominikánské republiky tvoří ze 70 procent mulati, míšení potomci Afričanů a Španělů někdy s příměsí indiánské krve, 16 procent obyvatel jsou běloši většinou starého španělského původu, zbytek připadá na černochy a malé procento tvoří Číňané a Japonci. Španělština s lehkou příměsí domorodého dialektu, kterou se tu dnes mluví, se podobá více latinskoamerické než kastilské španělštině a vyznačuje se častým polykáním hlásek uprostřed slov. Osmnáct procent populace neumí číst ani psát. Průměrná délka života mužů v Dominikánské republice je 66 let, žen 69 let.

Další přírodní krásy
Dominikánská republika má obrovské množství národních parků a rezervací. Jezero Lago Enriquillo je sevřeno horským masivem Sierra de Neiba a národním parkem Sierra de Baoruco. Jeho hladina je pod úrovní mořské a voda v jezeře je dokonce třikrát slanější než v moři. Je to ráj plameňáků, leguánů a amerických krokodýlů. Ostrov Cabritos uprostřed jezera je sám národním parkem.

Park Los Haitises pokrytý subtropickým pralesem se stal roku 1976 chráněným územím. Jsou tu nejrůznější druhy mangrovů - červené, černé i bílé a ke zvláštnostem parku patří stolové hory, které se zrodily při vzedmutí a následné erozi vápencového podloží. Ve vápenci se vytvořily jeskyně, které byly už v dávné historii využívány Tainy jako úkryt a přístřešek před nepřízní počasí. Zanechali tam po sobě zajímavé a historicky cenné nástěnné malby a rytiny, z nichž se dá vyčíst alespoň něco o jejich způsobu života a myšlení. V parku Los Haitises žijí v mangrovech v moři kapustňáci, jsou tu želvy a více než sto druhů ptáků. Vede se jim dobře. Je tu klid, nevede sem žádná silnice. Do parku Los Haitises se dá dostat jen lodí.

Pláže
Nejlepší pláže jsou na severu Dominikánské republiky. Ta nejznámější a turisticky nejvíce navštěvovaná a oblíbená Cayo Levantado leží na východ od města Santa Bárbara de Samaná. Široká bílým pískem pokrytá pláž láká výletní jachty a je většinou používána k reklamám, které lákají turisty právě na její výjimečné krásy. Dominikánská republika má ale celou řadu nádherných pláží. Playa Caletón se pro křišťálově průzračnou vodu stala rájem pro potápěče a šnorchlování. Jednou z největších místních pláží je Playa Grandeu, u níž je moře velmi vhodné pro surfaře. Moře u Playa Diamante je naopak velice mělké, člověk se tam může brodit až do vzdálenosti pětasedmdesát metrů.

Zajímavá místa a města
Nejvýznamnějším městem na severním pobřeží Dominikánské republiky je Puerto Plata (Stříbrný přístav). Pojmenoval ho tak Kryštof Kolumbus podle barvy zdejšího moře za soumraku. V devatenáctém století se Puerto Plata stalo významným obchodním centrem a vyrostly v něm honosné domy, které si tu stavěli bohatí obchodníci. V minulém století se do obchodu, v němž přední místo zaujímal cukr a tabák, zapojily i Spojené státy. K rozkvětu města přispěl velký přístav a v současné době mezinárodní letiště.

Zajímavé je městečko Cabarete. Jeho pláže se řadí k deseti nejvhodnějším plážím světa pro windsurfing a kite surfing. Každoročně se tu pořádají velké mezinárodní závody. Kousek za městem je laguna a několik jeskyní, které jsou součástí dalšího národního parku El Choco.

Poloostrov Samaná se nachází asi 245 kilometrů severně od Santa Dominga. Jsou tu panenské pláže a každý rok v zimě od ledna do března sem připlouvá asi tři tisíce plejtváků dlouhoploutvých, kteří měří na délku až osmnáct metrů. Putují sem z Grónska, aby se tu spářili a vyvedli potomky. Je možné je pozorovat z blízkosti několika metrů. Hlavním městem poloostrova je Santa Bárbara de Samaná založená v osmnáctém století na obranu proti pirátům. V první polovině minulého století bylo město po velkém požáru obnoveno, takže teď se tam mísí historické budovy s moderními stavbami.

Speciality
Dominikánským národním nápojem je rum. Jeho spotřeba je obrovská a je ho tu asi 36 druhů různé kvality. Ke kvalitním značkám patří například Brugal, Barceló Gran či Aňejo. Dominikánským unikátem je i světle modrý nerost larimar. Nikde jinde na světě se nevyskytuje. Barvou i vlastnostmi se velmi podobá tyrkysu a bývá zasazován do stříbra.


Základní údaje
Oficiální název: Dominikánská republika
Rozloha: 48 511 km²
Počet obyvatel: téměř 9 milionů
Hlavní město: Santo Domingo, 2,5 milionu obyvatel
Měna: dominikánské peso (DOP), dělí se na 100 centávů
Úřední jazyk: španělština


Zdroj: 100+1