Sdílení trápení s druhými lidmi vždy pomůže cítit se lépe. Důležité je, aby se vám ulevilo nejen bezprostředně po rozhovoru, ale aby tento pocit přetrvával i dál. Správně vybrat toho, komu můžete povědět o situacích, které pro vás byly emocionálně i fyzicky náročné, je někdy oříšek. Hledejte s pomocí našeho dotazníku.
1. Jde o dobrého posluchače?
Zamyslete se, jestli vybraná osoba byla již v minulosti ochotná vám naslouchat. Důležité je i to, zda udržuje oční kontakt během rozhovoru a jestli podporuje vaše vyprávění chápavými „aha, no tohle, ach ne“ apod., ať už mluvíte do telefonu, nebo osobně. Rozhodně by neměla kontrolovat svůj mobil ve chvíli, kdy popisujete zásadní část problému.
2. Cítíte podporu?
Neříká ten, komu se chcete svěřit, jen prázdné poznámky, abyste měli na chvíli dobrý pocit? Možná myslí při vašem povídání na něco úplně jiného. Ideálně hledejte člověka, který bude mít stejný úhel pohledu. Přinejmenším v situacích, kdy je vám těžko a potřebujete trochu empatie.
3. Je vám nabídnut soucit a porozumění?
Má jedinec, kterému se chcete otevřít, snahu vcítit se do vašich problémů a doopravdy pochopit, jak vám je? Měl by umět nejen vidět situaci vašima očima, ale také dokázat správně vyjádřit své postoje. Taková zpětná vazba vás ujistí, že správně chápe, jak a proč se cítíte. To má následně příznivý vliv na vaši vnitřní pohodu.
4. Nepřevádí dotyčná osoba hovor na sebe?
Někteří lidé ochotně nabídnou podporu. Pak ale rychle změní téma a upřednostní své problémy („Úplně vím, jak ti je – přesně to samé se stalo mně!“). Ujistěte se, že mluvíte k někomu, kdo je ochotný věnovat se pouze vašemu trápení.
5. Je zaručena diskrétnost?
Když se cítíme zranění, touha sdílet bolest může zastínit rozhodování. Neměli bychom však zapomínat a ujistit se, že naše trápení zůstanou důvěrnými. Posluchač by měl respektovat soukromí. Zamyslete se, zda je vaše „vrba“ opravdu tak diskrétní a loajální, jak očekáváte a potřebujete.
Autor: PharmDr. Irena Macků
Zdroj: U lékaře.cz
