Petrolejové lampy vyprávějí příběh Štěpky Kiliánové, nepříliš hezké dívky z bohaté rodiny, která i ve svých více než třiceti letech zůstává pannou na duši i na těle. Jediným mužem, o kterého kdy stála, byl její o pět let starší bratranec a přítel z dětství Pavel Malina. Ten nyní, po dvaceti hýřivých letech služby ve vojsku s jen občasnými návštěvami rodiny, přijíždí natrvalo domů. Svou rodinou, bratrem Janem především, je ovšem přivítán jen jako trpěný vyžírka. Statek, který rodina spravuje, chátrá, a Pavel se tedy uchyluje k nevídanému: nehezkou, přesto peněžně zaopatřenou Štěpku požádá o ruku. Ta vidí v manželství hlavně příležitost, jak konečně přijít k vytouženému dítěti. Netuší však, co ji v soužití s Pavlem čeká…
Dramatický příběh nabízí jedinečnou hereckou příležitost (nejen) pro představitele hlavních rolí, takže se dá předpokládat, že Divadlo Na Jezerce pro své diváky opět připravilo divadelní zážitek.
----------
„S nápadem režírovat Petrolejové lampy pro Divadlo Na Jezerce za mnou přišel Honza Hrušínský. Moje první reakce byla, že je to hloupost – Lampy jsem přece dělal jako film a už k nim nemám co říct. Jelikož ale navrhoval do hlavních rolí obsadit Báru Hrzánovou a Radka Holuba, které mám moc rád a už jsme spolu i divadlo dělali, vrtalo mi to hlavou. Navíc se v té době Petrolejové lampy objevily v jednom časopise v žebříčku nejlepších českých filmů všech dob v první desítce, což mě hodně potěšilo.
Svoje přemýšlení, jestli do toho jít, nebo ne, jsem měl ulehčené i tím, že k Petrolejovým lampám už existoval divadelní scénář: hru totiž adaptoval Martin Velíšek pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové. Když jsem si jej přečetl, byl jsem mile překvapen, že to není přepis filmu, ale přepis románu Jaroslava Havlíčka – který, musím se přiznat, jsem nikdy nedočetl, protože mě nudil. Hra Martina Velíška a můj film se skvěle doplňují: to, co bylo ve scénáři, nebo co jsem do něj sám přidal, ve hře není, a naopak. Scénář jsem nakonec pro Divadlo Na Jezerce upravil a byly to často úpravy zcela nezbytné. Například Martinova hra má jednadvacet postav. Divadlo Na Jezerce je ale menší a komornější, takže to nebylo myslitelné. Honza dokonce přišel s tím, že by si jich představoval devět. Nakonec jich je dvanáct. Některé postavy jsou skloubeny dohromady, tak jako například postava, kterou hraje právě Jan Hrušínský.
Myslím si ale, že ten scénář má švih a spád, což je dobře, protože drama by podle mě nemělo trvat déle než dvě hodiny. Ve hře budou některé situace, které se do filmu nevešly nebo ve filmu nebyly, protože mi je natočit zakázali. Chtěl jsem například začínat v nevěstinci, ranní scénou, kdy důstojníci odjíždějí a prostitutky za nimi mávají – zatímco nikdo z mužů netuší, že se možná právě nakazil syfilidou. Natočit jsem ji ale nemohl. Takže scéna o tom, kdy a jak Pavel Malina onemocněl, ve hře určitě bude. Od filmu jsem se ale snažil co nejvíce odpoutat.
Naprosto skvělá Bára Hrzánová, Radek Holub, Jan Hrušínský, Lubomír Kostelka, který na divadle nehrál více jak 15 let, Věra Kubánová a řada dalších herců, u kterých je obdivuhodné, kolik mají v jejich vysokém věku elánu a energie - ti jsou snad zárukou toho, že hra Petrolejové lampy bude pro diváky velkým zážitkem.“
---------
autor: Jaroslav HAVLÍČEK
dramatizace: Martin VELÍŠEK a Ivan RAJMONT
úprava pro Divadlo Na Jezerce a režie: Juraj HERZ
scéna: Šimon CABAN
kostýmy: Simona RYBÁKOVÁ
pohybová spolupráce: Tereza HERZ
hudební spolupráce: Ladislav GREINER
produkce: Jan HRUŠÍNSKÝ
Premiéra v Divadle Na Jezerce: 7. listopadu 2006
Reprízy v listopadu: sobota 11.11. a pátek 17. 11. 2006
