Polibky očima mužů a žen

Shakespeare nazýval polibky pečetí lásky, Coleridge vdechováním nek­taru a starý římský básník Martialis se nad polibky rozplýval a srovnával je s vůní balzámu, rozkvetlých šafránů, nazýval je kyticí květů, která láká včely, nebo je přirovnával k rozkvetlé letní louce či k ambře zahřáté dívčí dlaní.

Podle nejnovějších výzkumů první polibek dokáže zabít vztah u 59 procent mužů a u 66 procent žen. Proč je tomu tak? Třeba proto, že muži dávají přednost jiným polibkům než ženy a naopak. Průzkumy ukázaly, že muži milují polibky otevřené, vášnivé, při nichž mohou doslova ochutnat sliny partnerky. Jednotné označení pro takový hluboce prožitý, intenzivní polibek neexistuje. Anglosasové si vymys­leli název francouzský polibek. Toto pojmenování přejala řada dalších zemí. Jiné národy hovoří o plném polibku a jsou i tací, kteří eufemizmy odmítají a hovoří jasně o polibku jazykem.  

Proč dávají muži přednost těmto polibkům? Má to údajně dva důvody. Domnívají se, většinou mylně, že tak v ženě vyvolají sexuální touhu, a zároveň tak údajně zjišťují, zda se k sobě s partnerkou hodí. Jejich čich a chuť jsou méně vyvinuté než u žen, a proto potřebují důkladnější podněty. Rty a jazyk jsou doslova protkány mnoha tisíci nervových zakončení. Při polibku se uvolňují hormony a endorfiny, které navozují příjemné pocity. Sliny navíc obsahují substance, které chemickým složením působí na druhé pohlaví přitažlivě.  

Co se při vášnivém polibku děje v lidském těle? Hlava se naklání vpřed a do strany, a proto se do tohoto pohybu zapojují svaly ramen a zad. Začíná pracovat dolní čelist a dalších čtyřiatřicet lícních svalů. Mozek nařídí plicím, aby silněji dýchaly, srdci, aby zrychlilo tep, a slinným žlázám, aby pracovaly rychle a účinně. Při intenzivním líbání se zvyšuje srdeční tep, z klidového stavu o šedesáti až osmdesáti tepech vystoupí na sto až sto dvacet, někdy dokonce i na více tepů za minutu. Zvyšuje se krevní tlak, krev proudící těsně pod povrchem kůže vyvolává pocení a růžovou barvu ve tvářích. Zvýšená činnost organizmu působí i na spalování kalorií. Znalci tvrdí, že na vášnivý polibek spotřebuje organizmus sto padesát kilokalorií, což odpovídá asi patnácti minutám plavání. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že polibek v určitých případech vede až k částečné ztrátě vědomí, a někdy dokonce až k orgazmu.  

Jak to vidí ženy
Ženy podle průzkumů naopak dávají přednost polibkům se zavřenými rty. Jejich chuť a čich jsou velmi přesné a ochutnávat sliny partnera nepotřebují. Některé tvrdí, že jsou schopny vášnivě líbat jen muže, které milují. Při nahodilé známosti při polibku dokážou přemýšlet například o tom, zda si muž vyčistil zuby nebo zda není nemocen.

Plné rty
Muži dávají přednost velkým, plným rtům, které vypadají jako naběhlé. Je to jeden z hlavních důvodů, proč se Angelina Jolie stala výrazným sexuálním symbolem. Podle mužů plné rty vyjadřují sexuální náruživost, i když výzkumy to popírají. V každém případě kosmetický průmysl to bere vážně a nabízí proto rtěnky, které podle reklam dají ženě plné, lesklé rty, rtěnky, které drobnými impulzy působí na rty, a tak je zvětšují, rtěnky se zlatými částečkami a podobně.  

Ženám naopak podle výzkumu vyhovují muži se středně velkými rty. Musí být prý dostatečně velké, aby vzbudily vášeň, ale ne příliš, aby nevypadaly žensky.  Rozdíl je i v chápání dalších funkcí a možností polibků. Muži se domnívají, že polibkem si ženu udobří a zahladí konflikt. Ženy jsou naopak přesvědčeny, že pouze polibek následky hádek či neshod nespraví.  

Rozdílně chápou muži a ženy i polibky při sexu. Většina mužů polibky k sexu nepotřebuje, ženy je naopak pokládají za nezbytnou součást sexuálního aktu a mnoho jich tvrdí, že soulož bez polibků by nechtěly.

Pohled do historie
Kde se polibky vlastně vzaly? Nespočet teorií se jejich zrod snaží vysvětlit. Existuje mnoho různých druhů líbání. Například polibek mateřský, dětský, přátelský, polibky na prsteny biskupů, papeže nebo na ostatky svatých, ale nás zajímají polibky z lásky.  Někteří vědci pokládají za prvopočátek polibku na ústa činnost matek v pravěku, které rozžvýkávaly potravu a tou z úst do úst tak krmily děti. Je to zřejmě mylná teorie. Stejné praktiky dodnes přežívají na Papuy-Nové Guineji nebo v jihovýchodní Africe, a přesto v těchto zemích lidé polibky neznali, dokud se s tímto zvykem neseznámili u Evropanů. Ani na jediné nástěnné jeskynní malbě z pravěku nenajdeme ná­znaky něčeho, co by se podobalo líbání.  

Na světě existují národy a kultury, které líbání a polibky dlouho neznaly, a řada z nich je nezná dodnes. Například obyvatelé některých tichomořských ostrovů vždy vášnivě vyznávali sex, ale až do příchodu Evropanů začátkem osmnáctého století ho nikdy nespojovali s líbáním. V Číně nebo v Japonsku bylo líbání na veřejnosti donedávna nepřípustné a také dnes je společensky velmi nevhodné.

Nejstarší zmínky vztahující se k líbání pocházejí zhruba z roku 1500 př. n. l., kdy se z ústního podání začaly přepisovat sanskrtské védy. Popisují zvyk tření nosů a tisknutí nosů k sobě, což může být považováno za předchůdce polibků. Ve čtvrtém až pátém století našeho letopočtu se objevuje literatura, například indická Kámasútra, v níž se o polibcích nejen hovoří, ale kde se už rozlišují různé druhy polibků z lásky.  

Rozšíření
Zvyk líbání se rozšířil především v indoevropské kultuře, zejména u Řeků. Římané polibky dovedli k dokonalosti. V latině existovaly tři různé názvy pro různé druhy polibků. Osculum byl letmý polibek na tvář na uvítanou. Basium byl polibek na rty a saviolum velmi vášnivý milenecký polibek. Líbání se ve starověku stalo nedílnou součástí evropských zvyklostí.  

Středověk znamenal pro líbání pohromu. Katolická církev povolovala polibky pouze jako výraz úcty k bohu a svatým. Líbaly se ostatky svatých, kříže, sochy, prsteny biskupů či papeže. Uznával se polibek mateřský a dětský. Polibek mezi partnery, vyvolávající mírné vzrušení, byl pokládán za všední hřích, zatímco polibek sexuální a vášnivý dokonce za hřích smrtelný.

Společenské gesto
Společenský polibek je výměnou políbení na tvář. Ve většině evropských zemí je společenský polibek zdvojený. Výjimku tvoří Francie, kde je trojitý. Stejný zvyk udržují obyvatelé Ruska nebo Belgičané, kteří si dokonce dopřávají čtyři polibky. V Latinské Americe se polibek obvykle omezuje na jedinou líci a je jedno, zda levou nebo pravou, což často způsobuje až legrační problémy při koordinaci pohybu hlav. Eskymáci se zdraví třením nosů. Tento zvláštní způsob vyjadřování náklonnosti je běžný i na tichomořských ostrovech, v některých oblastech Kanady a na Aljašce. Zdrženlivější jsou Japonci, kteří tyto známé formy nepřijali a na znamení zdvořilého pozdravu se uklánějí. Východní národy mají v polibcích jasno. Líbání je na veřejnosti před kolemjdoucími zakázáno.

I když je společenské líbání rozšířeným zvykem, nejednou se můžeme ocitnout v situaci, kdy váháme, zda máme druhému člověku stisknout ruku nebo nabídnout tvář k polibku. Nejlepší je řídit se pravidly společenského chování. Při pozdravu mezi mužem a ženou je to žena, kdo rozhoduje o formě pozdravu. Zda to bude stisk ruky, polibek na tvář nebo podá k políbení ruku.

Filmové polibky
Polibek ve filmu má dlouhou historii a samozřejmě i své legendy. Vůbec první polibek, který byl na filmovém plátně promítán, byl údajně natočen pouhý rok po vzniku kinematografie na jaře roku 1896. Společnost Edison tehdy natočila v rámci filmu Vdova Jonesová sekvenci nazvanou Polibek, během níž se v popředí plátna objevila líbající se dvojice. Scéna trvala pouhých třicet sekund a zajistila filmu velký kasovní úspěch, i když ohlasy na ni nebyly jen příznivé. Od roku 1930, kdy se v USA začala uplatňovat cenzura, byly na plátně vášnivé a smyslné polibky zakázány a celé části filmů se všemi typy políbení i vášnivými objetími a gesty končily pod nůžkami cenzorů ve střižně a pak byly pro jistotu spáleny.

Jednu z nejproslulejších mi­lost­ných scén na plátně představuje polibek Burta Lancastera a Deborah Kerrové ve filmu Odtud až na věčnost. Své místo ve výběru slavných milostných scén stříbrného plátna si vybojoval i vášnivý polibek Humphreyho Bogarta a Ingrid Bergmanové v kultovním filmu Casablanca.  V tomto výčtu by neměl chybět ani Clark Gable, který byl podle mnoha hereček skutečným mis­trem v líbání.    

Zdroj: 100+1