Volně koncipovaný cyklus nových maleb a soch je autorčinou soukromou poctou významným, již nežijícím mecenášům a mecenáškám umění. Podstatnou část výstavy tvoří i fiktivní portréty inspirativních žen – umělkyň, které si v minulosti dokázaly vydobýt svoje místo v jinak čistě mužském uměleckém světě.
Zejména autorčiny plastiky zaujmou nejen svým magickým realismem, ale i výjimečným materiálem: všechny sochy jsou z barevného polystyrenu, který umí Erika Bornová mistrovsky zpracovat. Výstava, jejíž kurátorkou je Martina Pachmanová, je otevřena denně od 11 do 19 hodin. Doprovází ji vydání souborné monografie Křehké monumenty mapující dosavadní autorčinu tvorbu.
Umění jako posedlost
Posedlost, ať už jde o vášeň uměleckou nebo čistě soukromou vášeň mezi mužem a ženou – to je téma výstavy Eriky Bornové, jejímž tématem jsou mecenáši, mecenášky a ženy-umělkyně, které byly často současně partnerkami významných a slavných mužů. V Galeri Václava Špály se tak po boku malířských „portrétů“ Alexandra Brandejse, Antonína Veitha, Josefa Hlávky a Sidonie Nádherné vytvořených technikou akrylu na plátně objevují i další postavy známé z dějin umění. Z barevného polystyrenu je vytesána třeba francouzská sochařka Camille Claudel nebo malířky Georgia O’Keeffe, Toyen či Frida Kahlo. A svoje místo tu má i madame de Pompadour: žena známá zejména jako milenka Ludvíka XV. byla totiž i všestranně talentovanou umělkyní a ve své době i osvícenou uměleckou donátorkou…
„Fenomén posedlosti je pro mě zajímavý ze dvou pohledů: zajímá mě jednak posedlost umělce svojí prací, ale i mecenášova posedlost umělcovou tvorbou. Proto jsem vytvořila portrétní cyklus významných nežijících mecenášů a zároveň řadu podobizen umělkyň, které byly svou prací posedlé,“ říká Erika Bornová. Ta se ve svém malířském a sochařském díle často věnuje právě postavení a údělu žen v současnosti a minulosti. Silnými mužskými figurami je ostatně ona sama obklopena i ve svém soukromí: jejím manželem je významný český malíř Tomáš Císařovský, jejím otcem byl známý ilustrátor, malíř, kreslíř a animátor Adolf Born. Erika Bornová však už dávno zvolila vlastní cestu: vytváření soch z lehkého polystyrenu se systematicky věnuje jako jediná z našich výtvarných umělkyň i umělců už od konce 90. let.
Křehké monumenty
„Polystyren je můj neoblíbenější materiál,“ říká Erika Bornová. „Strukturou připomíná mramor, ale zároveň mi dává velkou svobodu – jako jediný ze všech sochařských materiálů mi umožňuje, abych mohla tesat sochy v nadživotní velikosti, a pak si je ze svého ateliéru v šestém patře i sama odnášet,“ dodává umělkyně. Většinu plastik – vyřezaných pilou, nožem a skalpelem – pak jemně koloruje a doplňuje je vlasy, bižuterií, umělou trávou, husím peřím nebo rybími šupinami. „Lidé si občas myslí, že sochat z polystyrenu musí být hotové utrpení, protože při řezání vydává příšerné zvuky, ale není to pravda. Když víte, kam říznout a jak do něj zakrojit, je to krásně tichá a povznášející práce,“ říká sochařka.
Erika Bornová (nar. 1964) patří k nejvýraznějším českým umělkyním silné generace 80. let 20. století. Sochařka je také osobitou malířkou a ilustrátorkou. Její díla obývající zázračný prostor mezi skutečností a snem jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie, Wannieck Gallery, na zámku Mikulov a také v mnoha kolekcích soukromých domácích a zahraničních sběratelů.
Zdroj: tz
Foto archiv nakladatelství KANT
