Naše znalosti hlubin jsou stále značně omezené. Směle ale můžeme hovořit o pokladech na dně moří – ať už jde o rozmanitost organismů nebo také o nezanedbatelném zdroji surovin. Stávající lidské aktivity však stále více tento neviditelný svět ovlivňují a dochází k narušení a ztrátě původního bohatství, píše ScienceDaily.
Takové jsou závěry hlubokomořského projektu SYNDEEP, který byl součástí rozsáhlé inventarizace života v oceánech a na kterém spolupracovaly dvě desítky expertů z celého světa. Podle zprávy lidé mořské hlubiny ovlivňují nejvíce třemi způsoby: ukládáním odpadu, těžbou podmořských zdrojů a klimatickými změnami.
Autoři se formou interaktivních scénářů snažili upozornit na nejohroženější oblasti oceánů a nejškodlivější procesy v krátkodobém i střednědobém měřítku. V minulosti nejsilnějším zásahem do životního prostředí oceánů bylo ukládání odpadu. A ačkoliv od roku 1972 platí zákaz vyhazování odpadů do moří, následky si neseme prakticky doteď. Skládkování je dnes sice zakázané, ale prakticky každá loď se zbavuje svých odpadků vyhozením přes palubu, nikdo neřeší splach odpadků z pobřeží a čistotu řek ústících do moře. Problémem se staly zejména plasty, které na dně moře vlivem podmínek degradovaly v mikroplastické částice, nazývané poeticky „slzy mořských panen“, které však mohou být pozřeny rybami. Na vážnosti nabývají i chemické polutanty průmyslového původu, včetně polychlorovaných bifenylů a dioxinů, které se usazují v potravní pyramidě a putují s komerčně zajímavými rybami i na náš stůl.
Nejviditelnější dopad má přirozeně rybolov a míra přetěžení jednotlivých lovišť, která vede k úbytku druhů. Přesto autoři předpokládají do budoucna ještě závažnější problémy, vyvolané acidifikací oceánů a globálními klimatickými změnami. Teplotní posun ovlivní vody poblíž pobřeží i v abyssálu rozdělením vodního sloupce a změnou rozložení dostupných živin v prostředí. To v zásadě může vést k poklesu hladiny kyslíku v určitých vrstvách nebo ke změnám aktuálního proudění. Klimatické změny v součinnosti s lidskými aktivitami mohou mít v budoucnosti likvidační působení na hlubokomořské ekosystémy.
Pro investory pak zní lákavě představa moci si sáhnout na poklady pod hladinou. Podmořská těžba minerálů v oblasti abyssálních plání nebo riftových sopek není neproveditelná a potenciální zisk mědi, niklu, zlata nebo kobaltu by „hravě“ vyrovnal náklady. Ostatně pilotní projekt se již připravuje v pobřežních vodách Papui Nové Guinei.
Jenže autoři studie varují před podobným „vrtáním do dna oceánů“ už proto, že v zásadě nevíme, co by to mohlo způsobit. Hlavní problémem zůstává, že na 326 milionů čtverečních kilometrů mořského povrchu připadá jen minimální podíl dna, které je probádané. A tak zatím netušíme, jak konkrétně mohou podmořské skládky, průmyslové aktivity v tektonicky aktivních oblastech nebo hlubokomořská těžba nerostů oceány ovlivňovat.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ecomonitor.cz
Poslední divočina: jak lidé ovlivňují hlubokomořské ekosystémy?
05.09.2011
Oceány pokrývají více jak 71 % povrchu naší planety, přičemž hloubka u více jak poloviny oceánů přesahuje 3 000 metrů.
