Potok Hučina už zase patří divoké přírodě

Znovu vrátit další kus Národního parku Šumava do původní přírodní podoby - to se letos povedlo Správě NP a CHKO Šumava.

Kdysi zvlněný potok Hučina u Černého Kříže na Stožecku byl v minulosti násilně sevřený do uměle napřímených a hluboce zaříznutých kanálů. Nyní je tok pod dozorem odborných pracovníků Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava znovu vrácený do přírodě blízkého stavu.

„Řešili jsme úsek toku dlouhý asi 1,2 kilometru. Navrácením do původního koryta a obnovou zvlněných meandrů vzrostla jeho délka o téměř půl kilometru na výsledných 1672 metrů," uvádí Eva Zelenková z Odboru ochrany přírody Správy NP a CHKO Šumava.

Po následném samovolném vývoji, kdy bude docházet k přirozenému vymílání břehů a usazování sedimentů, očekáváme další zvětšení smyček meandrů a prodloužení délky toku až na 1850 metrů.

Jedná se o jeden z největších revitalizačních projektů Správy NP a CHKO Šumava. „Hučina se může opět a snad již definitivně vrátit do původního meandrujícího mělkého koryta. Stejně jako kdysi, se bude přirozeně vlnit šumavskými loukami v oblasti Vltavského luhu. S přirozeným tokem se vrátí pestrost stanovišť pro vodní živočichy i rostliny a zvýší se jejich rozmanitost," uvádí Iva Bufková, geobotanik Správy NP a CHKO Šumava.

Regulace, neboli napřímení drobných toků prováděné v minulosti mají velmi nepříznivý dopad na vodní režim a významně snižují zasakování (retenci) vody v krajině. „Prohloubením a napřímením koryt toků došlo k urychlenému odtoku vody z povodí. To se negativně projevuje zejména ve vztahu k průběhu a intenzitě povodňových vln v níže položených a často zastavěných částech povodí," doplňuje Eva Zelenková.

Vedle dalších problémů způsobují napřímené drobné toky pokles vody v cenných mokřadech včetně rašelinišť a silně omezují jejich zachování a ochranu. Tyto úpravy vedly k radikálnímu snížení biodiverzity nejen ve vlastním toku, ale i v okolních mokřadech, které jsou součástí záplavových území, tzv. potočních niv.

Původní (historické) a mělké koryto zůstalo na mnoha místech v terénu dosud dobře znatelné. Naproti tomu dno rovného kanálu bylo silně zahloubeno oproti okolní úrovni terénu. „To jednak bránilo přirozeným rozlivům a zasakování vody při povodních a současně vedlo k vysoušení nedalekých cenných údolních rašelinišť se vzácnými druhy rostlin a živočichů," vysvětluje Iva Bufková.

Do obnoveného původního koryta potoka se již pustila voda. První pstruzi se v něm objevili hned druhý den po napuštění.
Turisté mohou k Hučínskému potoku dojít krásnou procházkou od Informačního střediska ve Stožci. „Vyrazí po Vltavské cestě směrem na Černý Kříž a Novou Pec. Trasa je dlouhá zhruba 4,5 kilometru. Dá se jít pěšky i jet na kole," popisuje Pavel Pechoušek, mluvčí Správy NP a CHKO Šumava.

„Člověk i na Šumavě dříve příliš násilně zasahoval do dějů přírody, většinou s vidinou ekonomických zisků. Po odvodnění rašeliniště rychleji rostly smrky, které se pak hospodářsky využívaly. Návrat přírody do jejího původního a divokého stavu je jednou z našich hlavních priorit v ochraně přírody a proto sem koncentrujeme naše síly," uvádí Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava.

Revitalizace potoku Hučina představuje na Šumavě první větší projekt tohoto druhu. „Na území Národního parku Šumava dále mapujeme a detailně zkoumáme veškeré napřímené a kanalizované úseky drobných potoků. Na základě zjištěných dat připravujeme další projekty. Chystáme revitalizaci Žlebského, Jedlového nebo Uhlíkovského potoka," uzavírá ředitel Mánek.
Projekt se mohl realizovat díky grantové podpoře Operačního programu Životního prostředí. Po pečlivé přípravě projektu se vše zvládlo během srpna, září a listopadu roku 2013 za necelé dva miliony korun.


Hlavní cíle projektu:
1. Obnova původního koryta včetně jeho přirozené dynamiky
2. Celková obnova vodního režimu na lokalitě a podpora vyššího zasakování (retence)
vody v krajině (protipovodňové opatření)
3. Podpora rozmanitosti přirozených vodních biotopů a druhové pestrosti



Zdroj: tz NP Šumava,
Autor: Pavel Pechoušek