Prezidentská sranda

Diváci se rozdělili na dvě skupiny, jedni jsou touto fraškou znuděni, mrmlají si pod fousy na co že to šli, baví se o nákupech, či podřimují. Bohužel druhá skupinka – ti, co ještě stíhají sledovat tok děje, jsou nejspíš tak fascinovaní a konsternovaní, že ani nedýchají. Poslední, kdo si dovolil písknout, byla „naše Dagmar“, a to je dávno… no a  jediné, na čem se asi teď shodneme je to, že na potlesk to dnes určitě není a ještě dlouho nebude.

Tento článek jsem začal psát po volbách v roce 2006, avšak zůstal nedokončen. Dlouho ležel ledabyle pohozen v koutě hardisku mého PC, aby sám politický kabaret o pár měsíců později dopsal tuto povedenou taškařici a naši staří známí pokračovali ve svém exhibování. Události posledních dnů jsou toho důkazem…

Budeme mít prezidenta?

Ještě než minulý pátek celá ta sranda začala, dozvěděli jsme se, kdo jak umí hrát golf, že i to největší hovado má strop (těžko posoudit, kdo jím je – adeptů je tu opravdu dost!) a pak to začalo. Takže, vážení, do křesel a vzhůru k fantaskní podívané!

To, že šlo skutečně o podařenou taškařici dokládá i fakt, že těsně před ukončením prvního dne zaznělo španělským sálem Cimrmanovské můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat. To bohužel v tuto chvíli platí spíše pro řadového občana. Stejně tak, ono Topolánkovo gesto „Kalousku jsi jednička“ patřilo spíše obecenstvu. Že ano, ctihodní páni poslanci?

Některé aktéry museli z jeviště doslova odvézt a happy end se nekonal... Tak snad jen otrlí z nás čekali, že ještě přijde kouzelník a ze svého plstěného tralaláčku postupně vytáhne modrého a nyní již mírně vybledlého ptáka, šípkový keřík, žabáka (údajně) zeleného, nalomený krucifix a rudý prapor. A nic, zřejmě si budeme muset ještě týden počkat a na druhé dějství…

Na chvíli se však vraťme k prknům, která neznamenají svět, ale korýtko. Dnešní komici jsou natolik ponořeni do vlastního hraní, že se dostávají až do transu a asi zapomněli, co se dnes hraje. Divák hrůzou zkoprnělý zapomněl tleskat, na pískání je příliš zdvořilý a ví, co se přece v divadle sluší a patří. Jen možná trochu opomněl, že za lístky do „Národního“ dává ze svého měšce nemalý peníz. Našinec, kterého od mládí baví Rákosníček (nemyslím spoluobčana z místního kiosku), z knihovničky vykouknou kocourkovští i Haškův Švejk a v divadélku na provazech koulí očima Hurvínek, je přeci jen na ledacos zvyklý. Jen si nejsem jist, jak se tváří kolegové z Evropy. Zřejmě již pomalu propadají panice, kdo že se to chystá na evropské předsednictví. Mám pocit, že obecenstvo nakonec budou muset vynést a resuscitovat.

Závěrem otázka - jakou taškařici že to vůbec sledujeme? Podle charakterů postav to může připomínat novodobou kompilaci Kocourkov a Švejkovští nebo snad stará historie O kouzelném hrnci, který měl pan ministr Čunek schovaný za pecí? Jestli někdo tuší název, tak se prosím podělte s námi, kteří si nezakoupili program. Abychom se nakonec nedočkali překvapení, až myslivec sežere babičku a vlk půjde hlídat do ovčína, zatím co se Karkulka opije s jezinkami babiččiným „čůčem“.

Opona spadla a o potlesk se postarali většinou sami protagonisté. Líčidla již z velké části smyli potem a světlem ramp. Nám zbývá s trpkou dochutí čekat na další politické hašteření a snaha sama sebe přesvědčit, že tak to vlastně chodí a tak to vlastně má být. Ale co, hlavně, že už máme prezidenta!