Větrné elektrárny neprodukují emise, nevytvářejí odpady a nespotřebovávají přírodní zdroje nebo suroviny. Jednotlivá zařízení zabírají minimální plochu zemědělské půdy. Půdu v bezprostřední blízkosti stožárů větrných elektráren lze bez potíží a obav dále obdělávat. Mají-li být větrné elektrárny skutečně využitelné, je nutné jich stavět vyšší počty – stovky nebo tisíce. Soubory větrných elektráren, tzv. větrné parky nebo farmy, pak mohou zabírat i tisíce čtverečních kilometrů.
Světové prvenství ve využití energie větru měly USA. Už v devadesátých letech minulého století tam pracovalo asi šest milionů větrných elektráren a dalších zařízení, umístěných v oblastech s vhodnými přírodními podmínkami. Z evropských zemí má nejvíce větrných elektráren Německo, Španělsko a Dánsko, tedy státy s dlouhým mořským pobřežím, které se nejvíce hodí k jejich umístění. Ostatní země se potýkají s problémy, kam větrné parky postavit.
Ve vnitrozemí se vhodné oblasti nacházejí zpravidla ve vyšších nadmořských výškách. Jednotlivé státy mají pro svá území zpracovány tzv. větrné mapy, udávající průměrnou rychlost větru během roku. V České republice přicházejí v úvahu oblasti v nadmořské výšce 650 metrů a více. Často jde o území národních nebo regionálních přírodních parků. Zasahují také do chráněných ptačích oblastí soustavy Natura 2000.
PROBLÉMY
K hlavním problémům patří hluk, který větrné věže vydávají. Vzniká činností strojové části elektrárny i vzájemným působením proudícího vzduchu a povrchu listů rotorů. Hluk lze sice snížit jinak konstruovanými listy vrtule, avšak za cenu úbytku výkonu. Povolená hladina hluku bývá stanovena v závislosti na vzdálenosti elektrárny od bytové zástavby. V Evropě mívá hodnotu od několika decibelů až do několika desítek decibelů podle konkrétního státu. Kromě hluku se mohou objevit i vibrace, které mohou vést až ke vzniku prasklin ve zdech domů.
Podle zprávy francouzské Lékařské akademie působí i slabý soustavný zvuk na lidskou psychiku nepříznivě. Vede k poruchám spánku a vyvolává stres. Z tohoto důvodu by ve Francii měly být elektrárny o výkonu 2,5 megawattu stavěny nejméně půl druhého kilometru od lidských obydlí. Také pohyblivé stíny, které vznikají v okolí elektráren za slunečného počasí, jsou terčem kritiky. Omezit nebo odstranit je není možné. Jediným řešením je elektrárny v takový okamžik vypnout. Na větrných elektrárnách v horských oblastech se tvoří námrazy, zhusta v období od října až do dubna. Elektrárny proto musí být poměrně často odstavovány. Větrné elektrárny postavené ve vysoko položených oblastech jsou náchylné k úderu blesku.
EKONOMICKÁ STRÁNKA
Vybudování větrných elektráren je relativně nákladné. Jen betonový základ, v němž je větrná růžice zakotvena, váží zhruba tisíc tun. Náklady na výrobu elektřiny z větru jsou asi pětkrát nižší než náklady na energii z fotovoltaické sluneční elektrárny, ale mají řadu omezení. Větrné elektrárny nepracují nepřetržitě, jen za vhodných povětrnostních podmínek. Vítr nesmí být příliš slabý ani příliš silný. Životnost větrných elektráren je asi dvacet let. Jejich ekonomický přínos proto může být relativně sporný. Běžným ekonomickým ukazatelem výhodnosti větrných elektráren je cena vyrobené energie. V Evropě bývá asi třikrát vyšší ve srovnání s energií vyrobenou tradičním způsobem nebo v jaderné elektrárně. Důvodem je fakt, že náklady na stavbu větrné farmy se blíží nákladům na výstavbu jaderné elektrárny, ale jejich využití je daleko menší. Někdy vlivem nepříznivého počasí bývá využíváno jen několik málo procent výkonu větrné elektrárny. S problémem nestálé síly větru souvisí i proměnlivý výkon větrných elektráren. Pokud je dodávka elektřiny do sítě kryta z velké části větrnou energií, jako je tomu například v Německu, dochází v síti k velkým výkyvům výkonu.
DOPAD NA ŽIVOČICHY A KRAJINU
Jak působí větrné elektrárny na ptáky, zvláště na stěhovavé druhy? Rušit je mohou zvuky těchto elektráren a osudný je pro ně i přímý kontakt s otáčejícími se listy rotorů. Některé druhy ptáků reagují na přítomnost elektráren více, jiné téměř vůbec ne. Počet zabitých ptáků nalezených v blízkosti větrných elektráren je velmi nízký.
Studie sledující chování jiné volně žijící zvěře naznačují, že jí sto padesát metrů vysoké stožáry nevadí. Nízkofrekvenční nepřetržitý hluk elektráren vybudovaných v moři, podle některých studií negativně působí na kytovce v pobřežních vodách, podobně jako hluk působený sonary ponorek nebo těžebními plošinami. Současné větrné elektrárny mají výšku až sto padesát metrů a bývají viditelné z jakéhokoli místa v rozmezí deseti kilometrů. Pro srovnání: stožáry elektrického vedení mívají výšku maximálně čtyřicet osm metrů. Větrné elektrárny se tak stávají novými dominantami krajiny. Změna panoramatu je ale v každém případě méně závažnou alternativou jiných zásahů, například povrchové těžby hnědého uhlí.
Zdroj: 100+1
