Mezinárodní tým odborníků z Kanady, Itálie a Německa se zaměřil na průzkum muzejních exponátů a dochovaných kosterních pozůstatků těchto skutečně masivních medvědů. Hypotéz, které by objasnily zánik jeskynních medvědů, bylo k dispozici hned několik. V úvahu přicházely klimatické změny, neustálý konkurenční boj s menšími a vývojově mladšími medvědy hnědými a samozřejmě tlak našich lidských prapředků. Jenže ani jedna z těchto variant se nezdála být reálná. Medvědi jeskynní už za sebou měli několik s úspěchem přežitých ledových etap a lidská populace byla tehdy tak nepočetná, že ještě nemohla způsobit plošné vyhynutí živočišného druhu. A medvědí konkurence?
Medvěd se slabostí pro zeleninu
Jak dokázaly rozbory DNA a také četné analýzy izotopů uhlíku a dusíku v kolagenu kosterních fragmentů, s medvědy hnědými se ti jeskynní o potravu nepřetahovali. Byli totiž silně zaměření na rostlinnou stravu. Oba druhy jsou klasifikováni jako všežravci, ale v případě jeskynních medvědů se už jednalo o praktickou býložravost, proloženou jen tu a tam nějakým drobným hlodavcem nebo kanibalizací vlastních mláďat. Jeskynní medvědi se postupně s každou další ledovou etapou více vývojově specializovali na příjem výživné rostlinné stravy. Úspěšná strategie nenáročného spásání bobulí a šťavnatých listů je ale relativně brzy, dostala do úzkých. Přišlo totiž ochlazení.
Jak píše paleobiolog Hervé Bocherens, „medvěd jeskynní, který se poprvé objevil před 400 000 lety jako všežravec s drobnou slabostí pro zeleninu, se totiž do roku 24 000 propracoval do role potravního specialisty - vegana.“ A s nástupem posledního glaciálního maxima se mu už pohříchu rostlinné stravy nedostávalo. S následujícím ústupem ledu tentokrát nevychází z jeskyně medvěd silnější, ale spíše narušený a evolucí odsouzený k zániku. Doba se totiž změnila a býložravý medvěd jeskynní už není schopen adaptovat se na další změny, tak jako úspěšnější všežravec, medvěd hnědý.
Změna klimatických podmínek, která zasáhla potravní zdroje medvěda jeskynního, se navíc spojila i s naší populační obměnou: neandrtálci byli před 50 000 lety zvolna vytlačeni „anatomicky moderními lidmi“. Lokálně medvědi jeskynní ještě po nějaký čas přežívali v izolovaných alpských pohořích, kam se za nimi nedostali lovci, a v části Rumunska. „Ani v těchto oblastech navzdory chladnému klimatu nekonzumovali maso, a proto nebyli schopni tyto náročné podmínky ustát,“ říká Bocherens. „Příčina vyhynutí jeskynních medvědů tedy není jediná: byla to kombinace evolučních a klimatických faktorů, které v závěru urychlila expanze lidské populace.“
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz
