Já jsem pokus proniknout do tajů všech těch tlačítek, koleček, páček a symbolů vzdal hned po rozbalení pračky. A celá léta jsem používal jen jedno nastavení. To jste ale houby ekolog, řekl mi nedávno jeden výrobce praček. Prací programy a nastavení pračky nejsou pro srandu králíkům!
Správné nastavení pračky totiž vede k optimální spotřebě vody, která je pro praní a máchání potřeba. Ušetřit lze i za elektrický proud na ohřev vody a praní, ale i za prací prostředek. V konečném součtu správné nastavení pračky šetří peníze. A životní prostředí.
Jsem od přírody šetřivý typ a tak jsem šel do sebe. Že lze nastavit různé teploty vody, jsem zvládl pochopit rychle, ale naučit se používat všechny ty různé prací programy podle druhu praného prádla, míry jeho zašpinění, tvrdosti vody a velikosti skvrn na slunci, a do toho všeho ještě správně dávkovat prací prostředek, to už je vyšší dívčí.
Vyhrabal jsem v šuplíku manuál k pračce a trochu se s ním popral. Vykoukla na mě tabulka s tím, jaký program spotřebuje kolik vody a elektrické energie a na jaký druh prádla je vhodný. Paráda! A protože není v mých silách si dlouhodobě zapamatovat všechna nastavení, vychytal jsem si jen ta, která opravdu využiju. Tip pro pradleny a pradláky, kteří mají příliš fajnovou paměť: udělejte si tahák! Z návodu si vypište nebo ještě lépe ofoťte patřičné pasáže a nalepte tak, aby byly u pračky a na očích.
Naprosto překvapující pro mě bylo zjištění, že moje pračka umožňuje nastavení pro velmi špinavé, normálně špinavé a málo špinavé prádlo. Výrobce sice blíže definoval, jaký je v tom rozdíl, ale nastavuje se to čudlíkem s ikonkou, u které jsem selským rozumem nebyl nikdy s to vykoumat, co asi znamená. Díky návodu je to teď jasné! Takže když teď navolím praní málo špinavého prádla, prací cyklus se zkrátí, sníží se spotřeba vody i elektřiny. Některé pračky mají dokonce speciální čudlík pro praní poloviční náplně prádla. Opět se tím sníží spotřeba vody i elektřiny.
Že je podstatný rozdíl mezí tím, když peru ve studené vodě a v horké, jsem zjistil už dávno, když jsem si doma hrál s wattmetrem. (To je mimochodem hodně dobrá „hračka“, díky které můžete zjistit, kolik žere jakýkoliv domácí spotřebič zapojený do zásuvky! Zabavilo mě to na několik dní.) Pračka na ohřev vody spotřebuje kvanta energie, v případě mé pračky stoupla spotřeba na dvojnásobek. Pohled na obal našeho pracího prostředku mě ale ubezpečil, že prostředek pere už od nízkých teplot. A i výstupní kontrola ukázala, že to, co jsem expertně vyhodnotil jako „normálně špinavé prádlo“, se vypralo i v úplně studené vodě.
Koukněte na prací prostředek
Jak jsem se dále dočetl v návodu k používání pračky, výrobci doporučují prát pokud možno vždy plnou náplň prádla. Trochu jsem s tou informací bojoval. Nemohl jsem uvěřit, že by si někdo dal tu práci a pral třeba jen jednu ponožku extra. Ale výrobci zřejmě vědí své a do návodu to píšou z nějakého důvodu. Výrobce mé pračky chce, abych v ní pral pět kilo prádla. I zapůjčil jsem sobě od sousedky dbalé dobré životosprávy osobní váhu a odvážil pět kilogramů prádla. Jen pro jednou, abych to dostal do oka. Naprosto exaktně řečeno, je to téměř stejné množství prádla, které jsem do pračky dával vždycky. Ale díky návodu vím, že když budu potřebovat vyprat malou kupičku ponožek, aby bylo v čem druhý den vyrazit, je tu ta možnost režimu pro poloviční náplň.
Výrobce mi také doporučil používat funkci předpírky nebo namáčení pouze pro velmi špinavé prádlo. Jak už jsem nadhodil, je pro mě dosud nevyřešené, co přesně je velmi špinavé a co málo špinavé prádlo, ale intuitivně jsem si to stanovil tak, že když se vrátím z kola „zahnojený“ od hlavy k patě, je už povoleno použít předpírku. Byť já to zpravidla dělám tak, že takhle velmi špinavé prádlo naložím do kýblu s vodou a nechám chvíli dekontaminovat.
Zbývalo vyřešit poslední úskalí: dávkování pracího prostředku. Výrobce mi v návodu poradil dávkovat prací prostředek podle náplně prádla, stupně jeho znečištění a podle tvrdosti vody. To mě coby právě zrozeného vyznavače exaktního praní příliš neuspokojilo. Naštěstí mě zachránil návod k použití na pracím prostředku. Jeho výrobce mi přesně podle zmíněných kritérií dávkování doporučil. Musel jsem jen zjistit tvrdost vody, což jsem si jednoduše vygoogloval přes heslo "tvrdost vody" a jméno svého města.
Teď už peru pěkně v souladu s návody. K radosti králíků a výrobců praček.
P.S. Pročtení návodu se hodí nejen v případě praček. V bleděmodrém je to u myček nádobí. Já ale žádnou myčku nemám. Pokud ji máte vy, napište své zkušenosti do diskuze.
Autor: Martin Mach Ondřej
Zdroj: Ekolist.cz
