Dnešní generace odchovaná katastrofickými filmy a horory přenáší svou fascinaci zlem a násilím i do své dovolené. Okruh turistů, kteří vyhledávají senzace a nechávají se nést módní vlnou temné turistiky, se stále rozšiřuje. Nového trendu se ochotně chopili organizátoři komerční masové turistiky a v seznamu jejich destinací se vedle Azurového pobřeží, Eiffelovy věže nebo Dolomit rychle objevila Hirošima, newyorská dvojčata, Osvětim nebo New Orleans po uragánu Katrina.
Dark tourism (temná turistika) se stala už předmětem odborného zájmu ekonomů, sociologů a psychologů.
Letos v březnu se na toto téma konala první vědecká konference na univerzitě v severoanglickém městě Preston. Účastníci se zabývali důvody, proč lidé dnes ve zvýšené míře vyhledávají místa, památky a výstavy, jejichž hlavním námětem je smrt, utrpení a hrůzostrašné děje. Zkoumáním tohoto trendu se zabývají i další britské a americké univerzity. První podnět k serióznímu zkoumání dala zřejmě publikace Ways of Escape od Chrise Rojeka z nottinghamské univerzity, v níž autor na počátku devadesátých let minulého století popisoval komerční využívání černých míst (black spots), tedy lokalit, kde násilnou nebo náhlou smrtí zemřely slavné osobnosti nebo skupiny lidí.
Na počátku současného boomu temné turistiky byl slavný Spielbergův film Schindlerův seznam. Spielberg při natáčení tohoto filmu o vyhlazování Židů za druhé světové války nemohl využít původní objekty koncentračního tábora Osvětim, proto nechal postavit jeho repliku nedaleko Krakova. Po uvedení filmu do distribuce v roce 1993 se maketa Osvětimi stala prvořadou turistickou atrakcí. Po dva roky se tu pod názvem Schindler’s List Tours konaly organizované prohlídky pro skupiny návštěvníků. Potom byly kulisy strženy.
Skotští badatelé Lennon a Forism došli ve své knize Dark Tourism. The Attraction of Death and Disaster (Temná turistika. Přitažlivost smrti a katastrof) k závěru, že Spielbergova verze Osvětimi měla u návštěvníků takový úspěch nejen díky spojení s úspěšným filmovým dílem, ale také proto, že zájemcům o téma holocaustu nabízela kašírovaná maketa hutnější, tedy i levnější, názornější a přístupnější verzi koncentračního tábora než skutečné objekty v Osvětimi a Březince.
POHLED DO MINULOSTI
Záliba v hrůzostrašných historiích není úplně nová. Již ve středověku přicházelo mnoho zvědavců do canterburské katedrály, aby si tam prohlédli místo, kde byl zavražděn Thomas Becket, podobně jako dnes proudí turisté do míst, kde byl zastřelen John Lennon. Cesty k hrobům světců nebo po stopách utrpení Krista byly součástí zbožných poutí spojených s rozjímáním a modlitbami, ale někteří badatelé je považují za předchůdce dnešní temné turistiky. Dlouhou historii mají i slavná bojiště z nejrůznějších dob. Často se staly turistickou atrakcí krátce poté, co na nich dozněly krvavé bitvy. Tak tomu bylo u Waterloo nebo na bojišti Manassas, jednom z prvních bitevních polí americké občanské války.
FASCINACE SMRTÍ
Návštěvy u hrobů slavných osob souvisejí nejen s obdivem vůči zemřelým velikánům, ale často tu spolupůsobí fascinace smrti, zvláště když přišla nenadále nebo neobvyklým způsobem. Podobné motivy vedly římský lid do hledišť gladiátorských arén nebo ke středověkým veřejným popravám. Podle amerického badatele Daniela Boorstina byla první organizovanou turistickou výpravou na britské půdě cesta skupiny osob, které jely v roce 1838 v otevřeném železničním vagonu do Bodminu, aby se tam zúčastnili popravy dvou vrahů.
MODERNÍ HISTORIE
Po druhé světové válce se v Evropě vytvořily již ustálené trasy po temných místech nedávné historie. Bojiště první světové války, pohřebiště amerických a britských vojáků v Normandii, německé koncentrační a vyhlazovací tábory, Lidice nebo dům Anne Frankové v Amsterdamu však nenavštěvovali lidé z morbidní touhy po extrémních zážitcích, ale z piety a úcty k obětem nebo pro poučení. Jejich organizátory byly často politické skupiny, církevní nebo školské instituce.
Teprve v poslední čtvrtině dvacátého století se smrt a utrpení staly masovým konzumním zbožím, které se turistům nabízelo v líbivé úpravě a v předem naporcovaných balíčcích. Výpravy k temným místům historie už nejsou jen záležitostí úzce zaměřených skupin, ale masovým jevem. Například v Kambodži vyhledávali lokality spjaté s hrůzovládou Rudých Khmerů ještě nedávno převážně místní obyvatelé, aby získali informace nebo aby pátrali po osudu rodinných příslušníků. V roce 2006 už tvořili devadesát procent ze statisíců návštěvníků zahraniční turisté. Podobný obrat nastal ve složení návštěvníků Osvětimi, jejíž prohlídka je dnes pevnou součástí krakovského turistického okruhu.
POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ NEW YORKU STOUPÁ
Rostoucí zájem turistů ukazují i číselné údaje. Amsterdamský dům, v němž se až do svého zatčení skrývala židovská rodina Anne Frankové, navštívilo v roce 1998 820 000 turistů, památník Osvětim-Březinka měl v roce 2000 zhruba 435 000 návštěvníků. Přístav Pearl Harbour, kde v roce 1941 Japonci překvapivě zničili velkou část zakotvených amerických plavidel a zahájili tím rozsáhlou invazi v Tichomoří, čelí každoročnímu náporu sedmi milionů turistů. Washingtonské muzeum holocaustu přijme ročně dva a půl milionu návštěvníků. Ke hrobu Elvise Presleyho (zemřel v roce 1977) v zahradě usedlosti Graceland v Memphisu přijíždí každý rok 600 000 osob, zbožňovatelů rockové hvězdy i obyčejných zvědavců. V roce 2002, tedy následující rok po teroristickém útoku na newyorská dvojčata, se tam sjelo 3,6 milionu návštěvníků, dvojnásobek počtu, který se dříve přijížděl obdivovat vyhlídce z nejvyšších pater těchto mrakodrapů. Počet návštěvníků New Yorku stoupl ve stejném období z 35 milionů na 44 milionů.
I při neustále rostoucí návštěvnosti zůstávají ponurá turistická místa pouze okrajovou částí celé branže a nelze očekávat, že by vytlačila pobyty na světoznámých plážích. Turisté však stále častěji spojují obojí a obohacují tak svou dovolenou o nové vzrušující destinace. Britové při cestě do Jihoafrické republiky navštěvují místa policejních represálií, násilností a masakrů, například Soweto nebo Sharpeville. Návštěvníci Kambodže sice nejdříve zamíří k starobylému chrámovému komplexu Angkor Vat, potom však pokračují po památnících nedávné genocidy, kde za teroru Rudých Khmerů přišlo o život téměř dvacet tisíc lidí.
RŮZNÉ ZDROJE TEMNÉHO TURISMU
Podle britského profesora Lennona existují tři zdroje současného temného turismu. Středověký prvek zbožných poutí k místům utrpení, moderní touha po informacích a poučení kulminující v sedmdesátých letech minulého století a postmoderní vliv médií. Žijeme ve světě bezprostředního zpravodajství, v prostředí, kde televize, film a internet mají téměř absolutní moc. Příkladem je prudký vzestup návštěvnosti Nového Zélandu poté, kdy se tu natáčely jednotlivé díly Pána prstenů. Velkou část turistů přivedla na místa spjatá s násilím a krutostí právě média, která z nich učinila symboly a vytvořila jejich schematizované příběhy. Globální média tak působí ruku v ruce s moderními dopravními prostředky, které nabízejí rychlou a snadnou dostupnost těch nejvzdálenějších končin.
TRASA TITANIC
Moc médií a jejich přikrášlených příběhů může dokumentovat film Titanic z roku 1997 s Leonardem DiCaprio v hlavní roli. Vzápětí po úspěšném uvedení snímku již vyplouvaly z Bostonu a New Yorku výletní lodi, aby zavezly zájemce do míst, kde se legendární Titanic v roce 1912 potopil. Pro získání autentického zážitku dostávají cestující stejná jídla, stejnou hudbu a zábavu jako tehdejší pasažéři krátce před katastrofou. S podobnou myšlenkou přišel pařížský hotel Odeon, který koncem devadesátých let organizoval za šedesát eur jízdu vozem Mercedes po stopách poslední cesty princezny Diany od hotelu Ritz k tunelu u Pont de l’Alma. Morbidní okružní jízdy byly nakonec pod tlakem veřejnosti zastaveny.
Je více než pravděpodobné, že na seznamu turistických destinací přibude v nejbližší době řada míst, o kterých nyní často slyšíme ve spojitosti s terorizmem, masakry a politickými aférami. Může to být podzemní komplex Tora Bora v Afghánistánu, v němž se ukrývali členové Talibanu, vězení Abú Ghraib v Iráku, bezpečnostní zeď mezi Izraelem a palestinskými oblastmi, americká základna Guantánamo nebo madridské nádraží Atocha, které se stalo cílem teroristického útoku v roce 2004.
TAJEMNÁ PŘITAŽLIVOST
Současná turistika k temným místům souvisí s odvěkou přitažlivostí, kterou na člověka působí místa spjatá s katastrofou. Podle některých názorů si tu člověk jasněji uvědomuje některé souvislosti života a lidské společnosti, křehkost života, jeho smysl a fenomén smrti. Podle jiných je však hlavním hnacím motivem prostá zvědavost, senzacechtivost a touha po výpravách s lehkým mrazením v zádech. Promyšlená komercializace tuto stránku ještě stupňuje.
Místa s vysokou návštěvností se rychle mění v komerční podniky. Pietní místa dostávají nová parkoviště, hygienická a stravovací zařízení, prodejny a hotely. Prováděné úpravy mění autenticitu místa a dostávají se do konfliktu s etickými hledisky, neboť oběti a jejich rodinní příslušníci se nemohou smířit s tím, že turisté sem přijíždějí pro zábavu a rozptýlení. Často se pro potřeby turistů mění i celková dispozice navštěvované památky. Například v rozsáhlém areálu koncentračního tábora Osvětim bylo krematorium přesunuto na jiné místo, aby se vešlo do prohlídkového okruhu. Na druhé straně místům, která stojí mimo zájem turistů, hrozí, že pro nedostatek finančních prostředků postupně zchátrají a zaniknou.
PREFEROVANÁ A ZAMLČOVANÁ MÍSTA
O tom, zda se některé místo stane atraktivní turistickou destinací, rozhoduje více faktorů. Vedle vlivu médií může hrát svou roli i současná politická situace. V Pobaltí se nyní návštěvníkům prezentuje mnoho míst spjatých se zločiny sovětského režimu, ale prakticky se tam nepřipomínají památky holocaustu. Příkladů preferovaných a zamlčovaných temných míst historie bychom našli v každé zemi řadu.
Jiným problémem je časový odstup od historických událostí. Více než šedesát let po druhé světové válce jsou turistické návštěvy koncentračních táborů běžnou, i když stále ještě poněkud kontroverzní záležitostí. Okružní jízdy po místech etnických čistek v Bosně nebo v Kosovu jsou nemyslitelné. Na velký odpor místních obyvatel narazily výpravy do New Orleansu pořádané již několik týdnů po ničivém uragánu. V Londýně se pořádají atraktivní túry po stopách dnes již historického Jacka Rozparovače, nikoho zatím nenapadlo komerčně využít příběhu jiného hromadného vraha Freda Westa, který v sedmdesátých a osmdesátých letech zabil nejméně dvanáct žen. Aby se podobnému nápadu předešlo i do budoucnosti, byl jeho dům preventivně srovnán se zemí.
Zdroj: 100+1
