Psychika nikotinem ošálená

Diagnóza F17
Závislost na nikotinu je stav, při kterém je člověk nucen kouřit i přesto, že má alespoň částečné znalosti o zdravotních následcích svého jednání. Jak by se mohlo z laického pohledu zdát, nejde o nedostatek vůle nebo o poruchu osobnosti, ale o progresivní, chronické a opakující se onemocnění. V Mezinárodní klasifikaci nemocí mu patří diagnóza F17, tedy onemocnění, které je psychického rázu. Přesto však je možné si na nikotin vypěstovat i závislost fyzickou.

Psychika hraje prim
Závislost na nikotinu nejprve začíná jako psychická, resp. psychosociální záležitost. Tak se projevuje zejména potřebou mít v ruce cigaretu, hrát si s ní. Jedná se tedy o závislost na cigaretě jako takové bez ohledu na to, jaké účinky vyvolává. Za všechno může nikotin, přírodní alkaloid, který je v tabáku obsažen. Nikotin se totiž v mozku váže na nikotinové receptory a spouští mechanismus, při kterém je také uvolňována látka zvaná dopamin. Ten pak v emočních centrech mozku vyvolá příjemný pocit. A protože je pro lidské tělo pocit uspokojení velmi návykový, rychle si na cigarety zvykne.

Proto pak lidský mozek svůj přísun „uspokojení“ pravidelně vyžaduje, protože jinak by mu hrozily abstinenční příznaky z nedostatku nikotinu. Nikotin je totiž z těla vylučován, což způsobuje, že hladina dopaminu klesá a s ní ustupuje i opojný pocit. Časem si ale mozek na dávku nikotinu zvykne, otupí (vzniká tak tolerance na nikotin) a vyžaduje stále větší a větší dávky. Nakonec už kuřák nekouří proto, aby mu bylo lépe, ale proto, aby se přestal cítit hůře. Jednoduše řečeno, aby neprožíval abstinenční příznaky. Tím se už závislost stává fyzickou.

Fyzická závislost je ale paradoxně daleko lépe léčitelná než závislost psychická. Přesto je ale třeba, aby při procesu odvykání spolupracovali jak odborníci na fyzickou závislost, tak i psychologové, kteří dokážou kuřáka správně motivovat. Jen tak může být odvykání úspěšné.

Zdroj: Odvykání kouření.cz