Ariel Cohen, americký specialista na bezpečnost mezinárodní (kope v barvách Heritage Foundation), hlásá povinnost zvětšovat a novicírovar armády, kdy “Evropa si musí uvědomit, že při malých výdajích se jí to může vymstít.“ Cohen vi, že přišel čas válek ekonomických a energetických, bitev ideologických, i příštích minivojen např. mezi Moldávii a proruským Naddněstřím, střetů proamerické Gruzie a Osetie i jiných. Což v různých rozměrech při sbližovaní a nezbližování mezi Západem a Východem je tu vlastně stále reziduum skončené neskončené studené války…
„Cohenovsky“ jen zčásti vidí vhodné a strhující závody ve zbrojení Viktor Litovkin, ruský vojenský analytik, a připomíná za svojí sbornou i jako plukovník dělostřelectva v záloze především geografii, elementární fyziku, trajektorie, které v čase letu u domácích (už 40 kusů!) raket Topol a Topol M lze za letu měnit. Brzo se na eventuálním globálním hřišti může válčit a tedy létat nadzvukovou rychlostí, kdy radary i obrana se dají názorně rýsovat (viz příloha), ale realizace obrany je náročná technicky, politicky málo průchodná a finančně více než marnotratná!
Při jmenovaných pánech je mnohem zajímavější Jeffrey Sachs, ekonom (universita Columbia N.Y.). Dokázal (2006, kniha Konec s nouzí), že nevelká daň (7 centů z 10 dolarů) by pomohla 1,1 miliardě lidí, žijících v krajní bídě. (V Indii a Číně hospodářský růst zredukoval během pěti let o 10 procent počet osob žijících za méně něž jeden dolar denně). Vychází mu, že nejbohatší státy by měly poskytovat účinný přírůstek pomoci, ročně kolem 140 miliard dolarů, z toho Japonsko asi 13 mld a kolem 15 mld by dávalo Německo s Francií, Itálií a Velkou Británií. Na USA by připadlo 38 mld, z čehož na 400 nejbohatších daňových poplatníků s ročními čistými příjmy 69 mld dolarů. Sachsovi se zdá spravedlivý jejich podíl 10 % (6,9 mld), když např. Bill Gates do rostoucí fundace pro boj s chorobami věnoval imponující částku 23 mld. Každé dva týdny stojí Američany válka v Iráku 2,5 mld dol. A stejnou částku přiznávají jako roční příspěvek na hospodářskou pomoc pro Afriku .
Co by se (nám) stalo, kdyby ne už kořba, jen příští častuška naší pěnice a ministryně „války“ Američanům, potažmo rada Bushovi, se nesla důležitějším směrem „raději na triku Afriku, než radara za dara“. Brumendem by ji mohli doprovodit mezitím prozřelí zmoudřelí autoři prohlášení NECHCEME RADARY CHCEME RAKETY (www.radaryrakety.cz).
Asi přišel čas vládě a parlamentu připomínat se skutečným vážením a vyslovením globálních světových priorit, že bylo a je státnické radaru se zcela vyhnout a v tom vskutku být neutrální vůči Západu i Východu. Bylo by to také ve prospěch naší energetické politiky, prostoru pro smluvní podmínky dodávek ropy a plynu z Ruska a vůbec obchodů s ním. A sebevědomější! Spoléhat se na intervence prostřednictvím Evropské unie jako činilo Polsko, když jejich masu Rusové zavřeli mrazáky, je bezradně přízemní.
email autora textu - [email protected]
