Rákosníček je pořád hrdina

Chodím ze svým pětiletým synem do kina Aero. Hrají tam české pohádky, většinou nějaké pásmo, platí se tam vstupné 40,- Kč. Posledně jsme byli v kině jen čtyři, přesto se hrálo a po sále se ozýval dětský smích.

Chtěla jsem mu udělat radost a vzít ho na něco ,,lepšího“. Vybrala jsem animovaný film Strašpytlík v paláci Flóra. Už jen ten začátek byl nad očekávání. U pokladny jsem nechala téměř 300,- Kč, pak jsme jen tak mimochodem prošli kolem popcornu, k tomu cola a bylo z toho téměř 500,-. Konečně jsme v sále, je z poloviny plný. Zhlédneme ještě půlhodinu působivých reklam a upoutávek. Poté začne ve velkém to hlavní. Na plátně se valí koule, ničící vše co jí přijde do cesty. Pomocí řvoucí hudby je to dokonalý efekt. Pak se objeví roztomilé kuřátko, které vidělo spadnout kousek nebe ve tvaru dopravní značky, ale nikdo mu nevěří. Celý nesmyslný děj je doplněn dětem nesrozumitelným jazykem.
Po deseti minutách mně syn prosí, jestli bychom nemohli jít domů.

Mnoha rozumnými argumenty se ho snažím přesvědčit, ať zůstane. Je to hezký příběh... je to teprve začátek… podívej,je tam autíčko… Pak už jsem zoufalá: Stálo to strašně moc peněz, vydrž to prosím tě... Na chvíli jsem ho ukecala, ale pořád dokola jsem odpovídala na otázky: Co je meta? Co je osobní ohodnocení? Co jsou emoce? Co je strike? A to nejlepší nakonec: Mami, co jsou to chcanky???

Jedno roztomilé zvířátko totiž kdysi vidělo spadnout z nebe zmrzlou placku a poté se vysvětlilo, že je to pouze zmrzlá moč spadlá z letadla, tedy chcanky. Jestli bylo úmyslem tvůrců uvést děti do světa dospělých, tak vzhledem ke spoustě stupidních filmů, které se na nás do kin valí, se jim to určitě podařilo. Pokud ale byl úmysl děti pobavit, tak se jim to trochu vymklo z rukou. Na to, abych to posoudila zdravým rozumem, jsem to ani nemusela vidět do konce. Hlavním hodnocením by měl být právě dětský smích a ten jsem v sále téměř nezaslechla. Zato prostoru ke strachu a leknutí bylo víc než dost. Další prosbu mého syna o odchod už jsem vyslyšela. S úlevou. Pak už nás čekalo jen prodrat se obchodním centrem, narvaným k prasknutí, protože určitě není nic zábavnějšího, než strávit s dětmi sobotní odpoledne nakupováním.

A tak dál zůstáváme u svých hrdinů Krtka, Fíka, Rákosníčka, protože ti noví nepřicházejí.