Řeka proslavená vínem

Duero pramení v nejsevernějším cípu španělského Iberského pohoří. Nejprve pádí úzkými skalnatými údolími, pak zvolní tempo a teče náhorní plošinou – mesetou, které vévodí řada pevností a hradů většinou obehnaných hradbami a strážními věžemi. V jednom z nich zahájil svou divokou válečnickou kariéru proslavený Cid, vlastním jménem Rodrigo Díaz de Vivar.

Další část toku řeky zavlažuje zavodňovacími kanály obrovskou oblast, která je obilnicí Španělska a také místem, kde se pěstuje vinná réva. Víno z této oblasti je proslulé v celém světě. Když Duero mine město Zamora, dostává se do kaňonu dlouhého 120 kilometrů, který je považován za nejkrásnější v Evropě. Stěny skalních soutěsek jsou tu vysoké až pět set metrů. Je to oblast, kde žijí poslední smečky vlků na Pyrenejském poloostrově a také orli, supi a černí čápi.

Proslavené portské
V Portugalsku mění řeka nejen jméno na Douro, ale i charakter. Břehy tu lemují terasy s vinicemi, z jejichž hroznů se vyrábí proslavené portské víno. Tato oblast, kde se vyrábí portské, byla v roce 2001 zapsána na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Jde o území kolem Pinhão a São João da Pesqueiras s příznivým mikroklimatem, kde se daří už zmíněné vinné révě, ale také olivovníkům a mandlovníkům.

Historie portského vína, které tuto řeku a Portugalsko proslavilo, sahá do sedmnáctého století. Tehdy Britové ztratili francouzskou Akvitánii, styky s Francií omezili a mimo jiné začali dovážet vína z Portugalska z oblasti Douro místo z francouzského Bordeaux. Šlo o suché červené víno. Tomu ale dlouhá plavba z Portugalska do Británie nesvědčila a kazilo se. Někoho napadlo stabilizovat ho přidáním brandy. Obsah alkoholu ve vínu tak stoupl ze 13 procent zhruba na dvacet, ale nekazilo se. Portské bylo na světě. Přidávání brandy se stalo součástí výrobního procesu.

Historické kořeny pěstování vinné révy v Portugalsku jsou ale mnohem starší. V jedenáctém století Jindřich II. Burgundský porazil vojska Alfonse II., krále kastilského a leonského, a oženil se s jeho dcerou. Věnem dostal portocalské hrabství, kde kdysi bývala římská pevnost Porto Cale, která dala název hrabství a později celé zemi - Potugalsko.

Byl to Jindřich II., který tam začal pěstovat révu z rodného Burgundska a nahradil částečně odrůdy, které se tam pěstovaly už za starého Říma.

Je třeba zdůraznit, že portské víno se vyrábí jen z hroznů vinné révy pěstované v údolí řeky Douro. K ní patří a proslavilo ji. V historii se portské víno tradičně dopravovalo právě po řece Douro do vinných sklepů na mělkých člunech zvaných rabelos. Dnes se transportuje méně romanticky nákladními auty. Víno zraje v sudech nejméně tři roky, ale někdy i podstatně déle, až čtyřicet let.

Zamora
Asi nejzajímavější na španělské straně Duera je město Zamora. Je také hlavním městem stejnojmenné provincie. S řadou nádherných historických památek a se čtyřiadvaceti románskými kostely si právem vysloužilo hned dvě přízviska: město katedrál a muzeum románského umění.

V desátém století král Ferdinand I. leonský rozdělil království mezi tři syny a dceři Urrace odkázal „dobře opevněné město Zamora“. Synové mezi sebou válčili, až se absolutním vítězem stal Sancho. Zamora ale jeho náporu úspěšně odolávala. Sancho II. se proto spojil se Cidem a pokusil se Zamoru dobýt, ale byl u jejích zdí jedním zamorským šlechticem, který si s ním dal schůzku, zavražděn. Po jeho smrti se Kastilie vrátila bratrovi Alfonsu VI. z Leonu. I v dalších stoletích byla Zamora velmi důležitá pro svou strategickou polohu v nejrůznějších bojích a válkách, například mezi královstvím Léon a Maury.

Nad pravým břehem Duera se vypíná románská katedrála z dvanáctého století. Je jedním z nejkrásnějších příkladů španělské románské architektury. Během let byla přistavována, přibyla gotická apsida a byl přistavěn i klášter. Kostel má tři chrámově lodě, čtyři postranní věžičky a hlavní věž se zvonem.

Starý hrad v Zamoře má základy ještě z předrománského období, ale postaven byl v románském slohu ve dvanáctém století. Ze stejné doby je i kamenný most přes řeku Duero se šestnácti oblouky.

Portugalsko
Vodní doprava po řece Douro je možná do vzdálenosti 200 kilometrů od ústí. Lodě nesmí překročit délku 83 metrů a šířku 11,4 metry, aby mohly proplouvat pěti zdymadly. Na řece je řada přehrad a vodních elektráren, které tam byly vybudovány v padesátých a šedesátých letech minulého století.
Řeka Douro ústí do Atlantského oceánu u města Porto (Oporto), jehož historické centrum je od roku 1996 zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je to druhé největší portugalské město po Lisabonu, sídlo biskupa, univerzity, důležitý námořní přístav a obchodní centrum. Na Seznam UNESCO bylo zapsáno mimo jiné jako důležité středisko obchodu s vínem.

Městskou architekturu výrazně poznamenal obchodní charakter města. Nejsou tu šlechtické paláce, ale majestátní patricijské domy, monumentální radnice a samozřejmě nezbytné četné chrámy.  Převládá barokní architektura, především díla architekta italského původu Nasoniho. Podle jeho návrhů vznikl například Biskupský palác Paço Episcopial, který Portu vévodí, a další stavby. Bylo to v době baroka, kdy do města směřovaly obrovské zásilky zlata z portugalské kolonie Brazílie, a tak většinu barokních staveb a soch Nasoni a další umělci doslova pokryli zlatem.

Katedrála Sé de Porto je z dvanáctého století, některé části se dochovaly v románském slohu, další byly přestavěny v gotickém slohu, renezančním i v baroku. V té době bylo Porto sídlem portugalských králů. S rozmachem výroby vína, zejména portského, se tu rychle rozvíjí lodní doprava, zejména mezi Portem a Anglií.

Za napoleonských válek se město stalo terčem Napoleonových vojsk, která na jeho území vstoupila v březnu 1809. Místní obyvatelé se snažili uprchnout a použili k přechodu přes řeku Douro pontonový most Ponte dos Barcos, který se pod jejich vahou zřítil, a řeka pohřbila přes čtyři tisíce lidí. Na jeho místě byl postaven nový most Ponte do Pensil, z něhož se zachovala jen dvojice pilířů. Byla vybudována řada dalších mostů, které se staly výraznou dominantou města. Nejznámějším mostem v Portu je dnes dvoupatrový most Ludvíka I. (Ponte Dom Luís I.) vysoký 45 metrů, jehož stavbu řídil Eiffelův kolega Théophile Seyrig. Postaven byl v letech 1881 až 1886. Jeho horní patro využívá také linka D portského metra. Na druhé straně mostu se už rozkládá město Vila Nova de Gaia, které dnes s Portem tvoří městskou aglomeraci. Proslavily ho sklady a sklepy, v nichž zraje portské víno.

V roce 2001 získalo Porto označení Evropské město kultury společně s nizozemským Rotterdamem.    


Zdroj: 100+1