Richard Müller v americkém hávu
15.12.2005
"Bože, přeci to musí jednou skončit," vzdychl si Richard při druhém přidání. A není divu, splnil se mu jeho sen. Pozvání totiž přijali Omar Hakim, Will Lee, Hiram Bullock, Clifford Carter a Mike Caffry, pomocí nichž vytvořil 9.12. v T-mobile aréně úžasnou atmosféru.
V Praze 9. prosince tohoto roku, se konal v T-Mobile aréně velký koncert Richarda Müllera. Toto malé turné po Čechách a Slovensku nám představuje jeho novou desku s názvem 44, kterou si dal jako dárek ke svým 44 narozeninám. Nové album ale nebylo jediným důvodem, který přilákal posluchače z celých Čech. Přijeli ho totiž podpořit známí američtí hudebníci.
"Bože, přeci to musí jednou skončit," vzdychl si Richard při druhém přidání. A není divu, splnil se mu jeho sen. Pozvání totiž přijali Omar Hakim (bubeník, který mimo jiné spolupracoval i s Madonou), Will Lee, Hiram Bullock, Clifford Carter a Mike Caffry (kytarista kdysi hrající i s Eltonem Johnem), pomocí nichž vytvořil na zimním stadionu úžasnou atmosféru.
Koncert začal něco po osmé a trval bezmála tři hodiny. Po obou stranách pódia visely velkoplošné obrazovky, které v průběhu zachycovaly vystoupení pro ty v zadních řadách. Musím pochválit kameramany, jelikož projekce byla ostrá, dynamická a opravdu originální (líbily se mi například dva záběry plynule přecházející přes sebe).
I zvukovou aparaturu by záviděla leckterá česká kapela a stejně tak i výborné nazvučení. Nic tedy nebránilo tomu, aby se začalo zpívat a tančit. Richard začal stejně jako před čtyřmi dny v Košicích písničkou Nebude to ľahké. Ta rozproudila obecenstvo hlavně kytarově dravým sólem Hirama Bullocka, které se ještě v několika písních vrátilo.
Ze začátku jsem měl tak trochu obavy o českého posluchače, nebyl jsem si jistý, jestli zvládne takový koncert přímo nabytý sóly jednotlivých hudebníků. Ze začátku je totiž publikum přijímalo přeci jen trochu chladně, ale ke konci už začínali tito hudebníci sklízet stejný aplaus, jako sám zpěvák Müller. Největší ohlas získala kytara Hirama Bullocka a úžasné klávesy Mikea Caffryho.
"Často se mě novináři ptají, která píseň je pro mě nejosobnější. Tuto píseň jsem napsal, když jsem pochopil, že jsem ztratil rodinu, která je pro mě to nejdůležitější na světě," okomentoval známý hit Už asi nie si. Navíc ji podle jeho slov ještě nikdy nezahrál na větším koncertě. Za další z osobních písniček by se dala označit Ticho a tma, při jejímž skládání se Richard podle svých slov neměl zrovna nejlépe a pomýšlel dokonce i na sebevraždu.
Následoval mix ze starších alb a alba nového. Z toho mě nejvíce překvapila svou masivní basou, dobrou kytarovou plochou a skákavou rytmikou píseň Ty, a to se neřadím mezi skalní fanoušky Richarda Müllera.
Zahrál i písničku opravdu archaickou, jmenuje se 84 a Richard s ní vystoupil na Slovenské lyře ještě před tím, než vešel v všeobecnou známost.
Atmosféra se na stadionu zlepšovala a Richard nechal i velký prostor lidem. Často tak zněly celé pasáže jednotlivých písniček pouze z našich úst a vznikla tolik důležitá vazba mezi protagonisty a publikem.
V jedné z písniček se dokonce dredatý kytarista Hiram Bullock odvážil mezi lidi (k tomu došlo i v Košicích), kde zahrál další ze svých sólových výstupů.
Koncert navštívila také známá česká zpěvačka Anna K., která chvílemi tančila s černošským kytaristou těsně pod pódiem a chvílemi tahala jednu cigaretku za druhou v duchu jedné ze zahraných písniček s názvem Cigaretka na dva tahy, kterou Richard sám považuje za jednu z nejoblíbenějších a nejpovedenějších.
Nakonec si diváci vyprosili dva přídavky, ve kterých zazněly tolik očekávané věty "tvoje teta moje teta" a "štěstí je tak krásná věc".
Koncert skončil tak, jak začal, a to paradoxně slovanskými rytmy. Jelikož celou dobu se Richard Müller snaží napodobovat americký styl hudby, rozhodl se, že ukáže americkým hudebníkům i naší hudbu.
"Připadám si teď trošku jak Vlasta Horvát," vtipně zareagoval Richard, když mu ke konci přistál plyšový medvídek v náručí. Všichni si ale vystoupení očividně užili a nikomu se příliš nechtělo domů. A tak chvíli trvalo, než se celé publikum vykolébalo ze stadionu do tramvají, metra a autobusů, které je příjemně vyčerpané rozvezly do jejich příbytků.
Foto: Lucie Radimerská
Autor: Láďa Konečný
:: Fotogalerie ::
