Ve většině zemí i u nás dnes platí gregoriánský kalendář. Podle něj je letošní rok rokem 2010. Zavedl jej roku 1582 papež Řehoř (Gregor) XIII. Odtud název gregoriánský. V podstatě provedl reformu, která opravila nepřesnosti tehdejšího takzvaného juliánského kalendáře. V šestnáctém století se totiž juliánský kalendář rozešel o celých deset dní s přírodním rytmem daným oběhem Země kolem Slunce a bylo třeba tyto nesrovnalosti odstranit. Z nového gregoriánského kalendáře byly přebývající dny jednoduše vypuštěny. Přestupné zůstaly roky dělitelné čtyřmi a letopočty končící dvěma nulami jsou přestupné jen tehdy, jsou-li dělitelné číslem 400. Přestupným rokem byl například rok 1600 a 2000, nebyly to však roky 1700, 1800 ani 1900.
Když gregoriánský kalendář začal v roce 1582 platit, po 4. říjnu tehdy nastoupilo hned datum 15. října. Gregoriánský kalendář přijaly okamžitě Itálie, Polsko, Španělsko a Portugalsko, Francie v prosinci 1582 a německé katolické země v roce 1583. V protestantských zemích se nový kalendář prosadil později. Ve Velké Británii například v roce 1753, v Rusku byl gregoriánský kalendář zaveden až v roce 1918, v Řecku v roce 1924. V Čechách vstoupila gregoriánská reforma v platnost roku 1584 tak, že po pondělí 6. ledna následovalo hned úterý 17. ledna, ve Slezsku po 12. lednu následovalo datum 23. ledna a na Moravě došlo ke změně v říjnu 1584.
Juliánský kalendář
Zavedl jej v roce 45 př. n. l. Gaius Julius Caesar (proto název juliánský). Nový kalendář vycházel ze starořímského kalendáře, ale využil poznatků a znalostí alexandrijských astronomů. Ti určili délku roku na 365,25 dne a navrhli i schéma vyrovnávání kalendáře. Obyčejný rok měl mít 365 dnů a každý čtvrtý rok měl být o jeden den delší (přestupný rok). Problémem tohoto kalendáře bylo, že se oproti realitě opožďoval o jeden den za 128 let, a jak už bylo řečeno, v šestnáctém století tento rozdíl už představoval deset dní.
Největší odpor vyvolalo zrušení juliánského kalendáře u pravoslavné církve, která v roce 1583 vydala dokument Sigillion, kterým změny v kalendáři odmítla. Pravoslavné země používaly juliánský kalendář ještě dlouho poté, co ve většině zemí platil gregoriánský. Do dnešní doby je juliánský kalendář využíván jako církevní kalendář pravoslavné církve.
Některé další kalendáře
Vůbec nejstarší známý kalendář vznikl zřejmě v Egyptě zhruba kolem roku 3000 př. n. l. Byl důležitý zejména pro určení záplav Nilu a dělil se na tři roční období – záplava, zima (doba osevů), žně. Rok v tomto kalendáři měl dvanáct měsíců. Ze třetího tisíciletí př. n. l. pochází starobabylonský kalendář. Rok se v něm dělil také na dvanáct měsíců a jednou za osm let se vždy doplňoval o jeden měsíc.
Čínský lunární kalendář patří k nejstarším způsobům záznamu času v lidské historii. Datuje se od roku 2673 př. n. l., kdy císař Chuang-ti zavedl jeho první cyklus. Každý úplný cyklus čínského lunárního kalendáře trvá šedesát let a dělí se na pět dvanáctiletých cyklů, které se opakují. Každý rok dvanáctiletého cyklu je označen jménem zvířete, které mu vládne a které osobám narozeným v tomto roce propůjčuje svoje charakteristické vlastnosti.
V současné době žijeme ve třetím dvanáctiletém cyklu spadajícím do sedmdesátého osmého velkého šedesátiletého cyklu, který začal roku 1984 a skončí roku 2044. Od roku 1912 se oficiální správní úřady v Číně řídí gregoriánským kalendářem. Aztécký kalendář se orientoval podle Slunce. Rok měl 365 dní, dělil se na osmnáct měsíců po dvaceti dnech a na konci roku měl navíc pět takzvaných nešťastných dní.
Islámský kalendář je lunární, rok se v něm dělí na dvanáct měsíců po 29 nebo 30 dnech. Je o jedenáct až dvanáct dní kratší než rok solární. Proti gregoriánskému kalendáři dochází k posunu a určité okamžiky nebo události, například ramadán, kdy se muslimové postí, prochází během 33 let všemi ročními obdobími. Základem islámského letopočtu se stal rok 622, kdy odešel prorok Mohamed z Mekky do exilu do Mediny.
Takzvaný Republikánský kalendář byl kalendářem Velké francouzské revoluce. Francouzské zákonodárné shromáždění zrušilo 2. února 1792 užívání gregoriánského kalendáře. Nový kalendář byl vyhlášen 5. října 1793 se zpětnou platností od 22. září 1792. Po vyhlášení Republiky se léta začala počítat od tohoto data. Každý z dvanácti měsíců dostal nové jméno podle charakteru svého ročního období – například germinal – měsíc rašení, thermidor – měsíc veder, brumaire – měsíc mlh. Měsíc měl třicet dnů rozdělených na tři dekády. V každé dekádě bylo devět pracovních dní a jeden den odpočinku. Dny v dekádě se jmenovaly podle pořadí – primidi, duodi, tridi až décadi. Tento kalendář platil do 31. prosince 1805, kdy jej Napoleon zrušil a obnovil kalendář gregoriánský.
Etiopie
I když Etiopané vyznávají křesťanství, neřídí se podle gregoriánského kalendáře ani podle kalendáře juliánského, kterým se řídili ještě na počátku dvacátého století. Mají vlastní lunárně solární kalendář. Měsíce jsou lunární, a aby se vyplnil posun vzniklý vůči solárnímu roku, přidá se několik dní v září, kdy končí období dešťů. Originalita etiopského kalendáře spočívá v tom, že začíná o sedm let dříve než náš letopočet. Když je u nás rok 2010, v Etiopii je teprve rok 2003. Koptská církev v Etiopii vychází z předpokladu, že se Ježíš Kristus narodil o sedm let dříve, než udává gregoriánský kalendář. V tomto směru má zřejmě pravdu.
Zdroj: 100+1
