Nečekaný hit z Ruska by se dal charakterizovat jako kotel plný hollywoodské omáčky, v němž plavou kusy Matrixu, Hvězdných válek, Pána prstenů, Bladea a dalších známých filmů. Sám režisér, Timur Bekmambetov, se přiznává k tomu, že se nevyhýbá komerci a prioritou pro něj je, aby se film líbil divákům. Není tedy divu, že má na svém kontě při takovém tvrzení jíž přes pět set reklam.
Film je adaptací knižní trilogie Denní hlídka/Noční hlídka/Soumračná hlídka spisovatele Sergeje Lukašenka. Pokud se tedy na tento snímek chystáte, je dobré vědět, že tento díl je jen první z plánovaných tří, což jsem já netušil, a tak jsem byl lehce konsternován takovým „nijakým“, i když přeci jen trochu nečekaným koncem.
Vždy existovali lidé na straně Světla, ať už kněží, paladinové či rytíři, kteří se posedle snažili vymýtit svět od čarodějnic a černokněžníků. Ale v pradávném čase se i Temná strana vzbouřila a začal krutý, krvavý boj. Když se o něm ale doslechla nebesa, bylo rozhodnuto, že se bitva musí zastavit. Síly na obou stranách byly totiž vyrovnané, a tak by ani jedna nepřežila. Od té doby muselo být jakékoliv zlo i dobro odsouhlaseno druhou stranou. Toť ve zkratce filmový prolog, který je doslova „našlapaný“ různými efekty.
Vzniká tak Noční hlídka, která dohlíží na stranu Temnoty a Denní hlídka, která hlídá jednání strany Světla. Nutno dodat, že strany Temna a Světla zde nejsou koncipovány jako „dobré“ a „špatné“, ale spíše jako dvě možné cesty života, mezi nimiž je jen mlhavá hranice, u které nikdo neví, kde končí a kde začíná.
Váhy musí z rovnovážných poloh zvrátit až jakýsi VyVolený, jehož vlastnosti budou mnohonásobně převyšovat schopnosti Vladka, Reginy a ostatních našich českých… Inspirace Hollywoodem je tedy vidět i cítit na každém kroku. A to nejen ve způsobu fabulace, ale i v kameře plné střihů, zrychlených a zpomalených záběrů a barevných filtrů, jež na vás se špetkou vampíří tématiky působí v prostředí Ruska opravdu ponuře a hlavně věrohodně.
A aby byl mix dokonalý, Timur Bekmambetov se jemně dotýká i různých druhů kinematografie. Hraný film totiž rafinovaně obohatí krátký animovaný mýtus o panně, která způsobí zkázu, a „věštící záběry“ toho, co nastane, pomocí „videoherních“ záběrů.
Rusko nikdy nebylo zrovna romantické, vždy tíhlo především k realismu a tak jsem velice ocenil hlavní hrdiny patřičně obyčejné, ošuntělé, umaštěné, nepředvídavé a chybující. S realistickými postavami jde ruku v ruce i ponuré, především noční ruské prostředí.
Je opravdu zajímavé sledovat tento snímek, v němž se střetává filmová kultura ještě socialistického Ruska s moderní kulturou západu a to především s kulturou Hollywoodu.
Podle mého názoru se autor s tímto střetem vypořádal celkem slušně. Pokud opravdu jen chtěl, aby na nás tento „ruský Matrix“, jak je film přezdíván, působil strašidelně a napínavě, musím uznat, že se mu to výborně povedlo. Uvidíme, jak budou vypadat další díly…
Noční hlídka
(filmový konflikt socialistického Ruska a USA)
Režie: Timur Bekmambetov
Scénář: Timur Bekmambetov, Sergej Lukjaněnko
Kamera: Sergej Trofinov
Hudba: Jurij Potějenko
