Abychom hned z kraje zchladili přílišné nadšení: práce, které Výzkumná laboratoř a akvárium v Mote momentálně provádí, nejspíš nepovedou přímo ke zvrácení procesu bělení a vymírání korálů v tropických mořích. Ale dokáží navrátit život na korálové útesy, ať už ty odumírající nebo už neživé. Vaughan totiž přišel na způsob, jak zlomky různých druhů korálů efektivně odchovávat a množit v umělých podmínkách a poté je přesazovat zpět pod hladinu. A minimálně na úrovni karibsko-floridského korálového pásma se tento experiment zatím daří. Práce Vaughana a jeho kolegů nabývá na významu i proto, že jsme v posledních desetiletích přišli o 25-40 % z původní rozlohy korálových útesů.
„A pokud přemýšlíte o tom, jestli to něco znamená, tak se vás musím zeptat: dýcháte rádi?“ ptá se Vaughan. Koráli nejsou jen pestrobarevné podmořské zahrady plné života. „Neměli bychom zapomínat, že jen třetina kyslíku v atmosféře je vyráběna suchozemskou rostlinnou biomasou,“ upozorňuje Vaughan. „Dvě třetiny kyslíku vyrábí moře a oceány. A na produkci se výrazně podílí právě korálové útesy.“ Co tedy vlastně mořský biolog dělá v laboratoři, která díky množství zakrytých nádrží, bublajících čerpadel a hadic vypadá spíše jako rafinérie? „Já tu vlastně chovám korály, které pak vysazujeme zpátky do moře, čímž obnovujeme korálové útesy,“ odpovídá na dotaz vousatý výkonný ředitel laboratoří v Mote. Celý výzkumný záměr je ale poněkud složitější.
Video
Počátek jeho práce se datuje k „nehodě“, která se Vaughanovi stala kolem roku 2010. Tehdy totiž vlastní neopatrností rozbil kousek vyloveného korálu. Počítal s tím, že fragmenty rychle uhynou, přesto je dal do vodní lázně. Po čase zjistil, že rozštěpené kousky naopak porostly ve svém objemu i velikosti a z jednoho rozbitého korálu v optimálních podmínkách vznikla řada menších a životaschopných. Rozpracováním tohoto postupu se dobral metody tzv. mikrofragmentace. Při něm je několik polypů z mateřské kolonie naneseno na optimální podložní substrát (travertin, vápenec) a v uměle udržovaném klimatu čerpadly proplachované nádrže se nechá narůst. A protože se optimální podmínky v nádržích nedají srovnávat s těmi v moři, „tak to roste jako blázen!“ popisuje Vaughan. Tedy přesněji 25x až 50x rychleji.
Korály jinak rostou velmi pomalu, v horizontu staletí, ale kousky v laboratorních nádržích tento čas citelně zkracují. „Lidé říkají, že technika všechno na světě pokazila,“ říká Vaughan. „Ale tohle je něco skutečného, hmatatelného, co může technika udělat a zachránit. Můžeme s ní korály opravit a vrátit zpátky do moře.“ Christopher Page, biolog a zaměstnanec laboratoří v Mote, je v hodnocení kladů mikrofragmentace opatrnější. Podle něj je sice technika úžasná a možnosti masového pěstění korálů velmi slibné, ale jak říká: „Neopravíme a nezachráníme tím všechny korály. Určitě si ale při té pesimističtější variantě s pomocí mirkofragmentace můžeme koupit trochu času. A kdybychom byli optimističtější? Ano, můžeme obnovit celý ekosystém.“
Přínosem laboratoří v Mote je ještě jeden podstatný prvek. V několika nádržích s korály jsou uměle udržovány suboptimální podmínky, které modelují předpokládaný stav kvality moří za sto let. Vědcům z Floridy se tak nabízí nevšední pohled do budoucnosti: vidí, které druhy korálů přežijí, a které se budou počítat mezi ohrožené, pokud voda bude teplejší nebo kyselejší. Díky tomu dokáží připravit potřebný záchranný plán a připravit se na možné varianty vývoje.
A jak funguje vysazování korálů zpátky do moře? „S dobrým financováním je jen obloha limitem našeho projektu,“ dodává s úsměvem Vaughan. „Tisícovku centimetrových kolonií korálů dnes dokážeme vyrobit za čtyři dny.“ K radosti má důvod. Ze 150 pokusných mikro-kolonií, které z laboratorních nádrží vysadil zpět do moře, jich 134 úspěšně přežilo a znovu se rozrůstá.
Mezi úspěšné pokusy s návratem korálů do moře počítají v Mote i „roubování“ živých kolonií na mrtvé korály. Prozatím se tak stalo jen na 18 lokalitách, kde se vždy jednalo o identické druhy. „Ale zatím si vedou velice dobře. Během dvou let uvidíme korálový útes ve stavu, jaký by si vyžádalo 15-30 let růstu,“ říká Vaughan, kterému roste chuť i na větší projekty. „Chtěli bychom využít přibližně 200 napěstovaných kolonií, abychom s nimi osadili mrtvý útes řekněme velikosti ojetého Volkswagenu. A tam by se ta změna blížila stavu, při kterém bychom nejspíš po roce růstu nepoznali, jestli před námi nestojí tisíciletý korál.“
Mořský biolog David Vaughan se do důchodu nechystá. Je mu sice 61 let, ale stále se aktivně potápí pod hladinu, aby mohl sledovat růst vypěstovaných korálů. „Nikdo není tak starý, aby se nemohl potápět. Do důchodu půjdu, až vysadím milion korálů. A to by tímhle tempem mohlo být tak za 3-5 let.“
Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz
