Světový průměr frekvence sexuálních styků je sto dvanáct za rok, u Španělů zhruba devadesát, tedy hluboce pod průměrem. Nejvíce se sexu věnují ve Francii (frekvence sto padesát jedna za rok), následují USA s přibližně stejným počtem akcí. Poslední místa žebříčku obsadil Hongkong, úplně nejhůře je na tom Thajsko, ironií osudu pokládané za zemi sexuální turistiky.
Španělé nepatří ani k vytrvalým milovníkům. Možná je to dáno tím, že jsou známi svou věrností. Za celý život vystřídají v průměru jen sedm sexuálních partnerů, zatímco světový průměr je devět až deset. I v této oblasti se Američané umístili na přední pozici se čtrnácti různými partnery. Na opačném pólu ankety se monogamii nejvíce přibližuje Hongkong s průměrně třemi partnery za život.
Řada anket potvrdila to, co každý už ví. Sexuální zkušenosti získávají stále mladší ročníky. V Evropě a v USA v průměru ve věku kolem patnácti let. Následuje Kanada a Německo, Španělsko je opět na konci žebříčku. Na první sexuální styky tam mladí čekají v průměru do sedmnácti let.
Kořeny lásky a vášně jsou stále častěji centrem pozornosti vědeckých výzkumů. V historii lidského vývoje prošla sexualita nejrůznějšími formami. Řídí se nejen biochemickými pravidly, ale na rozdíl od jiných savců z více než devadesáti procent závisí na společenských normách a kulturním prostředí, v němž člověk žije, a na jeho osobních zkušenostech. V zásadě člověk hledá erotiku a něhu, protože mu zprostředkují kontakt s dalšími lidskými bytostmi.
Filmy a sdělovací prostředky vytvářejí v poslední době stále intenzivněji dojem, že sexuální styky by měly být každodenní součástí života. Výsledkem je stres a rostoucí počet pacientů, kteří vyhledávají rady odborníků, protože neplní představy, které svět kolem nich vytváří. Spolu s narcistní poruchou osobnosti a depresemi se sexuální neschopnost či nezájem o sex dostávají do čela žebříčku nejčastějších poruch a problémů typických pro jedenadvacáté století.
Zdroj: 100+1
