Síla porážky a neúspěchu

Pocit, že se svět hroutí, má v současné ekonomické krizi stále více lidí. Se ztrátou zaměstnání či krachem podniku souvisejí obvykle i osobní krize a neúspěchy. Od počátku krize přišlo ve světě o práci téměř pět milionů lidí. Už nestačí tvrdě a svědomitě pracovat. Ekonomická recese vyvolává statisíce osobních krizí. Současně s touto situací se rojí teorie, že právě neúspěchy a dokonce i traumata jsou nezbytné, aby lidé mohli být šťastní, úspěšní, měli pocit naplnění. Psychologové to označují jako posttraumatický růst.  

Typickým příkladem takového posttraumatického růstu je po­dle psychologů autorka příběhů o Harrym Potterovi J. K. Rowlingová. Manželství se jí rozpadlo, rodiče ji kritizovali, ekonomicky se ocitla na dně téměř na úrovni bezdomovce. To vše oživilo její dávný sen – psát, protože už nemohla nic ztratit.

Podobně na tom údajně byl zakladatel světoznámé počítačové firmy Apple Steve Jobs. Vyhodili ho z univerzity, pak z firmy, kterou sám založil, a lékaři mu diagnostikovali rakovinu. Pocit, že už nemůže nic ztratit, mu umožnil nově velmi úspěšně nastartovat.  

Neúspěch jako start
Běžnému člověku se tomu nechce věřit. Vědci ale tvrdí, že mozek se sytí a zdokonaluje neúspěchy. Podíváme-li se na životopisy velkých osobností, jako Henryho Forda, Walta Disneyho, Winstona Churchilla či Thomase Edisona, ve všech lze vysledovat dlouhá, neúspěšná léta. V této souvislosti je dnešní americký prezident Obama výjimkou. Všichni věří, že bude velkým prezidentem, ale podle sociologů má vážný hendikep. Nikdy nezažil žádný velký neúspěch. Nic nemusel překonávat, nic ho nezocelilo. Přesto si vede výtečně. Podle některých psychologů by si člověk, který aspiruje na úspěch, měl přát více neúspěchů či osobních tragédií. Na první ohled to zní nelogicky, ale jen na první pohled.

Socioložka Glen Enderová tvrdí, že zvlášť důležitým obdobím jsou roky od dospívání do začátku třicítky, kdy neúspěchy lze hodnotit jako klad, jako zocelení, jako pobídku. Člověk se naučí, že trauma se dá překonat, a naopak úspěchy bere s rezervou. Některé podniky v Silicon Valley záměrně přijímají jako zaměstnance bývalé sportovní závodníky, kteří se s prohrami, ale i s vítězstvími dokážou velmi dobře vyrovnat.

Více dimenzí do života
Cestou, jak si zachovat zdravý rozum, je vnést do života více dimenzí. Nejde-li to na jedné straně, zůstávají člověku jiné zájmy a priority a necítí se jako absolutní looser. Podle kalifornského psychiatra Stephena Berglase jde o rozprostření rizik po celém emocionálním portfoliu člověka.

Selhání, které registruje celé okolí, je jedním z nejhorších.  Přináší s sebou ponížení, pocit viny a hanby. Zatímco pocit viny, že jsme neudělali něco tak, jak jsme měli, může být pro budoucnost přínosem, pocit hanby je jen a jen depresivní a devastující.

Úspěch jako fenomén
Úspěch je v Americe ceněn víc než cokoli jiného a kdekoli jinde. I když člověk není úspěšný, měl by se tvářit, že je. Na obvyklý dotaz, jak se vede, se v Americe rozhodně nehodí říkat jde to nebo horší to být nemůže. Společensky to člověka odrovná. Na neúspěšné lidi tam není nikdo zvědavý. Neúspěch a osobní problémy i tragédie patří k životu. Podle sociologů se s nimi setká v životě téměř každý. Rozdíl je v tom, zda člověk neúspěch i osobní prohry dokáže překonat, nebo se utopí ve spirále sebelítosti a dalších neúspěchů.  

Jak přežít pád
Existuje řada teorií, jak nejlépe přežít neúspěch či pád. Především je k tomu zapotřebí citová sebekontrola. Dále umět poručit myšlení, aby na něco zapomnělo a na něco jiného pozitivního se naopak soustředilo. Jednoduše řečeno vytěsnit problém z paměti. Za třetí je třeba přehodnotit vlastní představy o sobě. O tom, jací jsme, co dokážeme nebo nedokážeme.

Příkladem mohou být šachy. Podle amerického mistra šachu Bruce Pandolfiniho, který učí mladé hráče, jsou u šachů prohry velmi důležité. Každý šachista zpočátku hodně prohrává. Otázkou je, jak tyto prohry dokáže využít v dalších partiích, jak se z nich dokáže poučit, jak dokáže, aby ho prohry nedeptaly a nevzaly mu chuť do hry.  Podobně to platí i v životě. Američtí psychologové dokonce vypracovali několik rad, jak se s neúspěchem vypořádat a obrátit jej ve svůj prospěch.

* Nezapomínejte na humor a neberte se tak strašně vážně. To, co se dnes zdá nepřekonatelné, budete možná za pár let vyprávět jako historku pro pobavení.
* Najděte si na internetu společenství lidí, kteří jsou na tom stejně. Ani netušíte, jak moc jich tam je. Jsou to lidé, které propustili z práce nebo prožili nějakou tragédii. Zjistíte, že ne­jste výjimečný případ, a často právě tam najdete podněty, jak dál.
* Můžete cítit vinu, že jste něco pokazili, ale nikdy se nestyďte, že jste bez práce či prostředků.  
* Neztrácejte optimizmus.
* Někdy pomáhá psát si deník. Vypsat se z problémů a získat tak na věci nový pohled.
* Jednejte. Neúspěch je příležitostí k radikální změně. Nepromarněte ji. Máte před sebou nový začátek, ke kterému byste se za normálních okolností asi nikdy neodhodlali.   

Zdroj: 100+1