Zvlášť ohroženou skupinou jsou malé děti do tří let, především ty, které často a dlouho pláčou. Stresovaní rodiče nebo nervózní opatrovatelé se je někdy snaží uklidnit tím, že je zvednou a silně jimi zatřesou, v horších případech je uhodí, odstrčí nebo dokonce kopnou. Takové násilí zanechává na těle dítěte typický klinický obraz odlišný od náhodného úrazu.
Školený radiolog pak může objevit například zlomeniny na okraji růstové části dlouhé kosti. Častým případem nevhodného zacházení je prudké zvedání velmi malých dětí za hrudník. Přitom může dojít k typickým zlomeninám žeber v místech nasazení na páteř. Takové zranění však nemůže vzniknout třeba při autonehodě, jak někdy tvrdí rodiče postiženého dítěte.
Stačí zatřást
Jednou z nejčastějších příčin úmrtí a těžkých poškození kojenců je takzvaný shaking-baby-syndrom. Je to situace, kdy se rodiče snaží řešit stres z neustálého pláče kojence tím, že ho zvednou a začnou jím třást. Neuvědomí si při tom, že i při krátkých otřesech se může měkká mozková tkáň natolik poškodit, že dojde ke krvácení do mozkových plen a k poranění mozku. Důsledkem bývá poškození centrálního nervového systému s následnou duševní nebo motorickou retardací.
Důsledky prudkých otřesů na činnost mozku prokázal v padesátých letech americký radiolog John Caffey při pokusech na primátech. Pozdější výzkumy potvrdily, že totéž platí i pro člověka. Případy tohoto druhu se nejčastěji objevují u mladých stresovaných matek, u nových partnerů svobodných nebo rozvedených matek a u rodičů se závislostí na alkoholu nebo na drogách.
Speciální rentgenové nebo tomografické vyšetření může zvýšit procento odhalených násilných deliktů, které by jinak zůstaly skryty v kolonce nešťastná náhoda nebo nehoda. Lékaři, kteří se touto činností zabývají, jsou neustále konfrontováni s celou škálou domácího násilí. Vedle zmíněného shaking-baby-syndromu a poranění hrudníku nejsou řídké ani spirálovité zlomeniny končetiny způsobené vykroucením nebo otisky hořících cigaret na těle dítěte. Někdy stačí pohled do očí dítěte nebo do oblasti za ušima, kde malé krevní podlitiny prozradí stopy škrcení.
Přehled zveřejněný v prosinci 2008 v britském časopise The Lancet shrnuje výsledky studií z Velké Británie, USA, Nového Zélandu, Finska, Itálie, Portugalska a Švédska a konstatuje, že v průmyslově vyspělých státech je vystaveno duševnímu, tělesnému nebo sexuálnímu týrání asi deset procent dětí. Násilí na dětech je tedy mnohem větší problém, než se všeobecně předpokládá. V některých případech je mu možné předcházet vhodnou osvětou. Například v Německu a ve Švýcarsku se již objevily letáčky, v nichž se vysvětluje nebezpečí nesprávného zacházení s plačícími dětmi, a je tu několik návodů, jak dítě vhodným způsobem uklidnit.
Zdroj: 100+1
Skryté násilí
26.05.2009
V Německu je ročně nahlášeno přes 3000 případů násilí na dětech. Skutečný počet se však odhaduje na trojnásobek tohoto množství. Podobná situace je i v dalších státech. Cizí zavinění může často rozpoznat jen speciálně vyškolený radiolog.
