Fotografka Alena Hrbková zachytila 50 portrétů stálých herců a tvůrců divadel ABC a Rokoko na rozličných místech Prahy. Někteří umělci si je zvolili sami, např. Simona Stašová zavedla fotografku do Záběhlic, někdy se prostředí domluvilo tak, aby se do výstavy dostala i neznámá pražská zákoutí, populární místa byla zase fotografována z neobvyklých úhlů či v neobvyklém čase. Tak vznikly večerní snímky Jana Vlasáka a Petra Klimeše v ulicích s lucernami. S Mášou Málkovou na lodičce se prý málem utopily.
Někteří členové Městských divadel pražských se objevují sice na turisticky známých místech jako Karlův most (Jaroslav Vlach), Malá Strana (Petr Svojtka nedaleko domu, kde vyrůstal) či Staroměstské náměstí, aby se však vyhnuli davům, museli mnohdy na focení vyrazit i brzy ráno: „Nevěřili byste, že ani v pět není na Karlově mostě prázdno. Na Staromáku sice skoro nikdo nebyl, ale kromě nás se tam fotila ještě korejská svatba. A protože jsme chtěli mít na fotce holuby, přinesla jsem plnou tašku rohlíků. Ale oni je měli taky! Takže jsme se o ty holuby pořád přetahovali,“ vypráví Alena Hrbková.
Focení proběhlo i ve výškách, s Veronikou Gajerovou se podívaly na střechu Hybernie a s Ondřejem Zajícem na střechu Hotelu Rokoko.
Každý portrét je unikátním uměleckým artefaktem, který vypovídá o duchu místa i o duši toho, koho citlivý fotoaparát zachytil. Vznik takového cyklu vyžadoval obrovské úsilí trvající více než rok a půl, zevrubnou přípravu a v některých případech i opakované hledání nejlepšího místa, času, výrazu. Při každém jednotlivém focení vzniklo na 200 fotografií, z nichž se pak vybraly dvě až tři. Ty následně upravovala ještě grafička. Výsledkem je mimořádná výstava, jež herce Městských divadel pražských i město, jehož jsou součástí, přibližuje v nečekané hloubce a v nečekaných souvislostech.
Kromě foyer Divadla ABC si snímky můžete prohlédnout od 25. 4. do 6. 5. v Centru Černý Most, od 12. do 15. 5. na veletrhu Svět knihy a od 23. 5. do 30. 9. ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči.
Alena Hrbková poprvé začala fotografovat divadlo na popud režiséra Ondřeje Zajíce. Inscenace Ústa Micka Jaggera znamenala začátek dlouholeté spolupráce, která pokračovala i poté, co se Ondřej Zajíc stal ředitelem Městských divadel pražských. Dalším významným počinem byly dvě výstavy mapující zrod divadelní inscenace od čtených zkoušek přes první zkoušky v prostoru, zkoušky kostýmů, líčení, zkoušky choreografické, tréninky soubojů a pohybových akcí, generálky až do premiéry. Tyto práce na inscenacích Sto roků samoty a Markéta Lazarová jí umožnily do hloubky poznat divadelní prostředí, stejně jako ty, kdo zde pracují. Svou znalost zúročila ve výstavě Herci a město.
Zdroj: tz
