Přesněji řečeno 400 životů slonů indických a 250 životů obyvatel některé ze třinácti nejchudších a na zemědělství závislých provincií Assámu. Hladoví sloni scházejí v období sklizně do nižších poloh mezi vesnice a usedlosti zemědělců. Lidé zase kvůli rozvoji zemědělství zabírají slonům jejich přirozené prostředí. Škody na úrodě zemědělce děsí, protože nemají jinou možnost obživy. Odehnat v noci zdivočelého hladového slona ze svého pole ale není jen tak.
„Žádali jsme o pomoc vládu, ale ta nic neudělala,“ říká Mohamed Abul Ali, jeden ze zemědělců postižených nájezdem slonů. „Přijali jsme všemožná protiopatření, hlídkujeme, děláme zábrany a překážky. Nezabírá to. Modlíme se, aby odešli, ale nefunguje to. Nemůžeme spolu dál koexistovat.“
Osadníci se slonům brání elektrickými ohradníky s vysokým napětím, puškami, otrávenými šípy či rýžovým likérem oslazeným jedem. Slony, kterých v Indii zbývá podle posledních odhadů jen něco málo přes pár tisíc, však tyto překážky nezastaví. Rozdivočelí jsou ještě nebezpečnější. Ve vesnici Galighat během necelého měsíce udupali sloni při nočních nájezdech pět obyvatel. Lidé mají strach a nocují na střechách domů, protože se bojí útoků šedých obrů.
Budoucnost slonů v oblasti je nadále víc než nejistá. Vědecké projekty zaměřené na telemetrické sledování pohybu slonů nic nového nepřinášejí a ochrana polí pomocí elektrických ohradníků je příliš nákladná. Sloni ustoupili člověku na 95 % svého původního areálu rozšíření. Na počátku dvacátého století například Thajsko „hostilo“ na 100 000 slonů, dnes pouhých 6000.
Dosud sloní populace přežívala staletí právě díky sepjetí s člověkem. Sloni byli využívaní coby tažná zvířata při náročné dřevorubecké práci jako živé jeřáby, případně byli chovaní z prestižních důvodů na královských dvorech. Nyní už ale o slony není zájem. Podle údajů IUCN je nepravděpodobné přežití posledních přibližně 45 500 slonů v Asii, s výjimkou snad 15 000 exemplářů, lidmi využívaných jako pracovní nástroje.
Článek byl uveřejněn serverem The Miami Herald dne 20. 3. 2011 pod názvem „Last stand of the Asian elephant“.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ecomonitor.cz
