Spíš?

- Jo, myslim jako teď v posteli.
- Tobě se to se mnou nelíbí? Nebo snad máš nějakou jinou? Jak tomu mám rozumět?
- Proč bych měl mít hned nějakou jinou?
- No to se nabízí, když si byl doteď spokojený a teď ti najednou něco vadí.
- Ale já neřekl, že mi něco vadí. Jen bych chtěl něco navíc.
- Takže se ti to se mnou už nelíbí?
- Ale vždyť ti to teď vysvětluju!
- Ale proč na mě zvyšuješ hlas?
- Ale já na tebe nezvyšuju hlas! Ptáš se podruhé na totéž, tak to jen zdůrazňuju. To je rozdíl!
- No a co bys teda chtěl?
- No třeba bychom mohli někde jinde…
- Jako jinde než v posteli? Kde jako?
- Jo, proč jenom v posteli? Tebe nikdy nic jinýho nenapadlo? Nemáš nějakou fantazii? Nemyslíš na něco, když spolu to….?
- Ale jo, myslim. Ale nemám potřebu to realizovat.
- Proč ne? Je to něco nemožnýho?
- No to ani ne.
- Tak mi to řekni. Se nám to přece může líbit oběma.
- Myslela jsem třeba v kuchyni…
- No pokračuj. Se nestyď.
- No, třeba když tam něco dělám, víš, tak kdybys přišel jen tak… no, a…
- Zezadu?
- Jo, zezadu. A nechtěla bych, abys mě svlíknul. Jen zvednout sukni. Tak nečekaně, víš?
- A proč si mi to nikdy neřekla, když na to myslíš?
- Já nevim. Jsem si myslela, že by sis myslel, že sem třeba nějaká…
- Nemravná?
- No, třeba.
- No to bych si myslel, ale to je dobře, když si nemravná.
- Já nevim.
- Co zase nevíš?
- No jestli je to dobře, nebo špatně.
- Je to dobře. Chceš si sáhnout, jak je to dobře?
- Ne, nechci.
- To je škoda.
- A nechtěla bys sundat vůbec nic? Ani třeba tričko?
- Jo, to bys moh. Kdybys ho třeba strhnul, tak to taky… ale to by bylo roztrhaný, to ne… to by byla škoda.
- Jak můžeš být tak praktická?. Bavíme se o tom, jak bychom si to nejlíp udělali a ty myslíš na tričko.
- No tak kdybych měla třeba halenku, tak bys jen utrhnul knoflíky, ty se dají zase přišít.
- Proboha, to se mi snad jenom zdá!
- No tak já už ti nic říkat nebudu, když tě to rozčiluje. A co by se líbilo tobě?
- Kdybych tě mohl oholit. Třeba ve sprše. Úplně celou. A pak bych si tě celou ošetřil. Ty bys nemusela vůbec nic.
- No já nevím…
- Co zase nevíš? Já vim. Chceš si sáhnout, jak vim?
- Ne, už jdeme spát.
- Ale teď přece ne…
- Ale jo, ráno brzy vstáváme.
- No jo, tak spát.
- Dobrou.
- Dobrou.

---

- Hele, nedal by sis čaj?
- Teď, v jedenáct čaj?
- Jo, teď v jedenáct.
- Vlastně jo. Zrovna jsem si říkal, jak rád bych si dal čaj.
- Ovocnej, nebo černej?
- Myslím, že černej.
- Tak já už jdu, jo?
- No, tak jo, běž.