Spodní prádlo až nakonec

Problém vesmíru

Vyzkoušela si několik sukní v kombinaci s různými botkami, ale pořád viděla ten podivný tvar kolen. Lýtka se jí zdála příliš krátká a hubená. Rozhodla se tedy pro kalhoty. To bylo lepší. I když se jí zdálo, že zadek by mohl být trochu menší. Četla různé fígle, jak tento přebytek opticky trochu zmenšit, ale moc účinné to nebylo. Měla ještě stále několik hodin, aby vymyslela tu nejgeniálnější kombinaci pro tento večer. Výběr spodního prádla nechávala až nakonec.

Mluvil tak hezky, když se viděli poprvé. Působil tak sebevědomě a to jí imponovalo. Napadlo jí, proč právě ona. Proč zrovna s ní? Cítila se jako myš. Šedá myš, které si nikdo nevšimne. A najednou tenhle kluk, který mluví o vesmíru. Sice nevěděla o čem mluví, ale hezky se to poslouchalo. Ale.. napadlo ji, určitě si myslí, že jsem husa, když jsem jenom poslouchala a nic neřekla. Přeběhla do vedlejšího pokoje a hledala v otcově knihovně. Chvíli hledala a byla zoufalá. My nemáme žádnou knihu o vesmíru. Co si o mně bude myslet, jestli přijde někdy na návštěvu? Našla jenom v nějakém slovníku informaci o astrologii a nebyla si moc jistá, jestli by o tom dokázala věrohodně mluvit. Kdyby bylo nejhůř, mohla by si půjčit nějaké knihy od souseda. Má na vizitce ing. To bych mohla. Trochu ji to uklidnilo.

Rozložila na postel několik kousků spodního prádla a vybírala barvu. Růžová je moc sladká, pomyslela si. Černou ne, to by bylo moc vyzývavé. Asi bílá, ta bude nejlepší. Bílou nic nezkazím. Vyzkoušela několik podprsenek a začínala být zoufalá. Mám malý prsa. Jemu se určitě nelíbí malý prsa. Ty se nelíbí nikomu, malý prsa. Všude se fotí jen velký. Pořád se mi na ně díval. To je ono. Bylo jí do pláče. Když házela prádlo do šuplíku, zaslechla pípnutí telefonu. SMS: Promiň Klárko, ale nemůžu dnes přijít. Zavolám.. Marek. Já to věděla.. já to věděla.. vzlykala do polštáře.

Marek seděl v křesle a přemýšlel o té holce. Zdála se mu tak milá. Obyčejná holka, vedle které by se rád ráno probouzel. Byla taková drobná, křehká. A já jsem zase jako pitomec žvanil. Předváděl se a žvanil. Ale byl jsem z ní tak nervózní. Nevypadala vůbec výjimečně. Snad tím, že ho poslouchala. Ale taky se mohla nudit. To se taky pravděpodobně nudila. Slušelo jí to. U takové dívky předpokládal, že vypadá pořád stejně. Stejně milá ráno, když se probudí, i večer, když přijde z procházky. Bezstarostná a usměvavá. Skutečná. Vypadá to, jako by se ani trochu nechtěla podobat těm navoskovaným mumiím, které sedí okolo něho v práci. Jenže z těch, narozdíl od ní, nebyl nervózní. Ale proč? Možná proto, že byla jedna jako druhá. Stejně vypadají i mluví. ..ta jóó.. zajdeme na pizzu néééééé.. ..musím ještě na solárko, ale pak někam zajdem jóó... Cítil se zoufale. Vzal do ruky telefon, naťukal sms a švihnul s telefonem do kouta…