I když zprávy o prasečí invazi připomínají spíše vtip, Američanům z jihu USA moc zábavné nepřijdou. Divoká a zdivočelá prasata se totiž stávají krajně obtížným nepůvodním druhem, který velmi intenzivně narůstá v početnosti a stále častěji proniká do měst. Nejde jen o problémy s převrácenými popelnicemi, které vybírají kvůli potravě, nebo autonehodami zablokované silnice. Podrážděná prasata totiž umí být lidem dost nebezpečná. Situací se musí zabývat i Ministerstvo zemědělství (USDA), protože dosavadní škody opakovaně překonávají výši rezerv na vyplácení náhrad škod.
Program kontroly a regulace početnosti přitom ročně přijde na 1,5 miliardy dolarů. „Ale bez další okamžité podpory našeho úsilí se stále větší plocha USA stává náchylnější k invazi,“ píše se ve zprávě uveřejněné v Journal of Applied Ecology. Odkud se chrochtající pohroma bere? Jedná se o nesourodý „shluk“ prasat přirozeně žijících volně v přírodě (divoká prasata), prasata uniklá z chovů a farem, žijící nyní volně, často i po několik generací (zdivočelá prasata) a do přírody „čerstvě“ vypuštěná prasata domácí.
Kromě čistě zemědělských zařízení a provozoven je jejich významným zdrojem i vysazování divočáků přivezených z Evropy na území soukromých honiteb. Vzhledem k tomu, že se mezi jejich přirozené predátory na území Států dá počítat jen medvěd nebo puma (kteří tu nejsou právě hojní), nenaráží prasata na žádné bariéry v růstu či šíření. Rozrývají pole a parky, hospodaří na skládkách odpadů, znečišťují ulice, dobývají se do popelnic a kontejnerů. A je jich stále víc.
Zatímco v období 1982-1988 byla jejich přítomnost zaznamenána v 630 okresech (z celkem 3141), na konci roku 2012 už byl jejich výskyt pozorován v 1358 okresech. Nárůst a šíření prasat je nejpatrnější v okresech jižních a západních států. Prakticky se už ale divočáci v předsunutých enklávách vyskytují na území 35 států. Nejde přitom o žádná skromná čísla. Jejich počet odhaduje správa Národního programu pro management škod způsobených divokými prasaty na 5-6 milionů.
„Divoká i zdivočelá prasata si vybírají taková území, která jsou klimatickými podmínkami podobná s těmi, na které jsou běžně zvyklé,“ popisuje Gail Keirn z NWRC. „Z jejich postupu na sever ale můžeme částečně vinit i klimatické změny. Poslední zimy totiž byly velmi slabé a pro šíření prasat nepředstavovaly překážku. Právě absence zimy je pak odpovědná za to, že se divočáci mohou rozšířit i do oblastí, které jsou pro ně jinak vcelku atypické.“
Hranice jejich výskytu se každým rokem posouvá k severu o přibližně 12 kilometrů, což znamená, že během 30-50 let se z „úsměvného“ problému západních a jižních států USA stane otázka celonárodní důležitosti.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz
