K zákoníku práce a zákonu 309 z roku 2006, kterým se upravují požadavky a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí další novelu. Ta má podle ministryně Michaely Marksové firmám přikázat, aby stresu zaměstnanců předcházely.
Zaměstnavatel je už nyní povinen vytvořit zaměstnancům zdravé a bezpečné prostředí. Stejně tak je každý zaměstnanec spoluzodpovědný za svoji práci. Vzdělávací společnost MgC, která mimo jiné ve firmách školí i problematiku bezpečnosti práce, tvrdí, že pokud vše spoutáme předpisy, zmizí zdravý rozum. To nebude výhodné ani pro zaměstnance, ani pro zaměstnavatele.
„Novele, kterou připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí, rozumíme. Posílit ochranu a postavení zaměstnanců je určitě dobrý směr. Firmy i zaměstnanci si ale musí uvědomit, že mezi pracovním stresem a stresem vyvolaným v osobním životě může být jen tenká hranice. Prokazovat, že se skutečně jednalo o stres související s pracovním působením, je velmi těžké. Většina zaměstnavatelů se právě proto navrhované změny legislativy obává. Stres ze zaměstnání by podle nich mohla být výmluva pro ty, kteří nechtějí pracovat,“ říká za MgC Pavel Kolínský, specialista BOZP.
Stres je veličina a záležitost velice individuální. Stejné příčiny zvenčí mohou vést u každého k rozdílným hladinám stresu. Určit zodpovědnost firem za opatření (navrhovaná, přijatá) je podle MgC složité. Co vnímá jeden zaměstnanec dobře, druhý může vnímat velmi odlišně. Současné normy a limity však nezohledňují individualitu, individuální schopnosti a odolnost jednotlivců.
Kvalifikovaně posoudit a uznat nemoc z povolání mohou jen zdravotnická zařízení. Navíc stres nebo deprese se v seznamu nemocí z povolání neobjevují.
O zásahy ze strany státu nestojí firmy ani v případě práce z domova. Novela se má týkat právě i tzv. home office, kdy může zaměstnanec vykonávat svoji práci doma. I tento zaměstnanecký „benefit“ si však chtějí firmy nastavovat sami se svými zaměstnanci. A zaměstnanci oceňují, pokud tuto možnost mají.
„Zaměstnanci jsou zmateni a neví přesně, jak se k jednotlivým předpisům a návrhům postavit. Zpravidla každá firma už nyní má vnitřní pravidla, kterými se řídí jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Pravidla jsou všem jasná. Další zásahy ze strany státu proto obě strany kritizují,“ uvádí Pavel Kolínský.
„Pozitivum, které tato diskuze přináší, je větší informovanost firem o problematice bezpečnosti práce. Stále existuje řada firem, kde tématu bezpečnosti práce nevěnují dostatečnou pozornost. Obvykle vedení jednorázově zajistí do firmy školitele, který zaměstnancům odříká legislativu a tím to končí. Ze zkušenosti víme, že více než pedagogický, má větší smysl přístup andragogický. Tedy zaměřit se na individualitu každého zaměstnance, jeho odpovědnost a kompetence. Každé pracovní zařazení svá specifika, individuální přístup je proto na místě,“ říká Kolínský. Firmy rovněž ví, který zaměstnanec je spolehlivý a zodpovědný a snáze se s ním dá na dalších možnostech domluvit. Zaměstnance je ale také třeba podle Kolínského vést směrem k odpovědnosti a to přiměřeně jeho postavení.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
Stres ze zaměstnání se prokazuje těžko
23.05.2017
Problematika pracovního stresu a dalších psychosociálních nebo zdravotních rizik se stává tématem poslední doby. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR navrhuje novelu zákoníku práce, která počítá s tím, že firmy budou muset stresu v zaměstnání předcházet. Jak ale může ministerstvo přikázat firmám stresu předcházet a jak mají zaměstnanci pracovní stres dokazovat? A jak firma prokáže, že provedla opatření, aby takovým situacím zabránila?
