Střídavá péče o dítě je jen pro ukázněné rodiče

Praxe dřívějších let, kdy byly děti bez rozmyslu svěřovány matkám a otcům byl určen sporadický harmonogram pouhých návštěv, je dávno pryč. I nadále ale platí, že nejlepší pro dítě je, pokud se rodiče dokážou mezi sebou rozumně domluvit.

Jestliže je matka zdravá, normální, dobře pečující a zajišťovala i před rozvodem základní péči o dítě – to znamená, že mu zajišťovala zdravou stravu, adekvátní oblečení, zajišťovala kroužky, lékaře, kontakt se školou a podobné aktivity, je pravděpodobně vhodné, aby tuto péči a domov poskytovala dítěti či dětem i po rozvodu a s otcem se domluvila na frekvenci a možnostech styku. Je-li dítě školou povinné a otec bydlí v jednom městě, je zvykem, že se s ním dítě vídá jeden den v týdnu a každý sudý či lichý víkend. Prázdniny se pak dělí mezi rodiče a aktivity dítěte.

Střídavá péče: je opravdu tak ideální?
Nicméně v současné době je velmi moderní hovořit o střídavé péči, někteří o ní hovoří s dovětkem, že rodiče mají na dítě stejná práva. Při rozhodování o svěření do péče se pak mnohdy bere v potaz pouze toto právo rodičů a zapomíná se na to, že i dítě má svá práva. A to nejen na oba rodiče, ale také na zdravý vývoj. A pro ten jsou důležití nejen rodiče, ale také vrstevníci, jiní dospělí a zejména různé zájmové aktivity, které formují schopnost socializace.

Stále jiní kamarádi
Střídavá péče znamená, že dítě je půl času u matky a půl u otce. Například týden a týden či čtrnáct dní a čtrnáct dní. To znamená, že má dva domovy. Pokud rodiče bydlí blízko sebe, dítě to nemá ani z jednoho domova výrazně daleko do školy, a nemusí tedy přerušovat zájmové aktivity, pokud jsou rodiče schopni se domluvit na všech výchovných zásadách a oběma střídavá péče vyhovuje, může to být pro dítě to nejlepší. Taková situace nastává například u rodičů, kteří jsou velmi pracovně vytížení a vyhovuje jim a mají možnost plánovat delší pracovní úseky a delší úseky volna. Jsou schopni se přizpůsobit změně, kterou potřebuje buď druhý partner, nebo dítě. Například když by chtělo zůstat u jednoho z nich déle, protože má jeho kamarád oslavu narozenin, nebo se s rodičem nevidět, protože ho někdo pozval do kina.

Ušetřete děti vašich naschválů
Problém však nastává, když rodiče spolu nekomunikují, nebo si dokonce dělají naschvály. Jeden z rodičů se snaží o zdravý životní styl a vede dítě k plnění povinností, druhý se jej snaží koupit drahými dárky, braním dítěte do restaurace či ulevováním mu ze základních povinností. Problém také nastává tehdy, jestliže dítě tyto dva domovy má velmi daleko od sebe a nemůže se například vídat s kamarády, protože neustále je někde jinde, nemůže navštěvovat různé zájmové aktivity, protože na ně chodí nepravidelně. Další problém nastává, jestliže jeden z rodičů zakládá další rodinu. Pak se dítě stává všude hostem, nikam nepatří a naruší se i možnost normálního fungování nové rodiny.

Moje děti, tvoje děti
Velmi problematický bývá také fakt, kdy v době před rozvodem jednoznačně zastával péči o rodinu pouze jeden z rodičů – většinou to bývá matka – a najednou v době po rozvodu rodič, který doposud péči o děti neobstarával, žádá o střídavou péči. To je zdrojem velkých konfliktů a častokrát je to vnímáno pouze jako schválnost, a ne opravdový zájem o dítě. Mnohokrát je tomu tak, že dítě, když je u tohoto rodiče, bývá často samo doma nebo ho hlídá babička či jiný dospělý.

Při vyjmenovávání problémů, které se střídavou péčí mohou nastat, nesmíme zapomenout na dítě samotné. Je mnoho dětí, kterým výměna domovů nevyhovuje. Raději by měly jeden domov – svoji postel a pokojíček – a k druhému rodiči jezdily na návštěvy.

Péče „něco mezi“
Vzhledem k tomu, že se mnoho rodičů z mnoha důvodů po rozvodu nedohodne, není pak střídavá péče z právního hlediska možná. Nicméně současná soudní praxe umožňuje takové „něco mezi“, které může být daleko horší než střídavá péče samotná. Otec nezíská dítě do společné péče s matkou, ale soud mu umožní více kontaktů. Vlastně se tím jedná o střídavou péči, kde mizí nutnost jednoznačných povinností.

Například není nutný souhlas obou rodičů, není nutné se dohodnout na povinnostech dítěte a výchovných zásadách. Dítě pak stejně pendluje, nemá čas na své koníčky a kamarády. Stává se nástrojem práva rodiče na to, aby své dítě viděl. Nemůže se zavřít do svého pokojíčku a hrát si, protože je plánovaná návštěva otce/matky, nemůže si pozvat kamaráda, protože jde k tátovi/mámě.

Volno bez povinností
V mnoha případech je to také tak, že matka má nařízeno organizovat aktivity a různé kroužky dítěte v době, kdy nemá návštěvu otce. To znamená, že veškeré povinnosti, ale také možnost dát dítěti úplné volno a nechat ho dělat si co chce, spadají do „jejích“ dnů. S otcem pak dítě zažívá pouze nestandardní situace volna bez povinností a s různými výhodami či výjimkami.

Péče o dítě po rozvodu je velmi složitá problematika, na kterou neexistuje jednoznačně správná šablona. Každá rodinná situace je jedinečná a je nutno na ni brát zřetel. Existuje však mnoho fundovaných psychologických poraden a dětských psychologů či výchovných poradců, kteří dokážou objektivně zhodnotit, co je pro danou rodinu a především dítě nejlepší. A to je asi jediná možnost, jak zajistit optimální fungování zejména pro dítě.

Autor: Mgr. Kateřina Hollá
Zdroj: Sexuálně.cz