Masajská vesnice je půlkruh chýší s konstrukcí z větví, obalenou tvrdou hlínou. Pohled do uličky ve vesnici: je prázdná, respektive nejsou tu žádní dospělí, protože se všichni mezitím shromáždili uprostřed vesnice v ohradě pro dobytek, tvořené ostrými křovinami. Zde je mužská a ženská část vesnice nastoupena k ukázkám rituálních tanců. Za povšimnutí stojí pestré, hlavně červené, barvy oděvu, podle mého názoru velmi elegantní ženský oděv a speciální obuv, která je vyrobena z pneumatik.
V masajské vesnici nenajdete nikde vodovod, záchody ani elektřinu.
Jak se dá žít uprostřed Afriky bez vody? Nahradíte ji kravským mlékem a krví ve všech podobách. Na lov si lovci místo PET flašky berou speciální nádobu vyrobenou ze skořápky plodu místní rostliny.
Zdobení korálky má svoji symboliku, kolik kusů a druhů korálků, tolik zabité zvěře. Je velmi tvrdá a vodotěsná, objem má od půl do tří litrů. Není jednorázová! A taky v ní není minerální voda, ale směs kravského mléka a krve. Neměl jsem odvahu ochutnat.
Jinak se voda velmi omezeně používá na takové ty moderní nesmysly, jako je praní a mytí, ale to je opravdu jenom pro zhýčkané. Zajímavá zpráva pro všechny děti u nás zní: nemusíte se vůbec pravidelně mýt, čistit si zuby, koupat se a česat. Dá se žít i bez toho. Jediné, co potřebujete k životu, je mléko a maso.
Kořeny různých rostlin strouhané na struhadlech z buvolích rohů slouží k léčení horeček, zápalů, až po malárii. Když ovšem někdy v těžších případech léčba po pár dnech nezabere a pacient stojí na prahu smrti, je zavolán doktor anebo se pacient k němu odnese. Pozornosti našich žen neušel kořen na povzbuzení potence, který prý umožňuje náčelníkovi vesnice pravidelně navštěvovat za noc všech jeho 12 žen. Všechny se na něho hezky usmívaly, tak na tom asi něco bude. Vůbec masajové působí velmi přátelským dojmem, jsou usměvaví, otevření a chovají se bez předsudků, přímo. Jistě, byli jsme pro ně hlavně chodící peněženky, ale o tom možná příště.
Masajská chýše je uvnitř vysoká 150 centimetrů v nejvyšším bodě. Její plocha je tak do deseti metrů čtverečních a je rozčleněna na vstupní chodbu, sklad, kuchyni, ložnici pro děti a ložnici pro rodiče. Vstup je nízký, komplikovaný a vede za roh, aby bylo jasno, kdo vstupuje, zda přítel či nepřítel nebo zvěř. Žije zde šest až osm lidí a je tu tma, protože okna, tvořená dírou o velikosti sevřené pěsti, jsou zakryta okenicí - hroudou bláta. V kuchyni je otevřený oheň, dým uniká střechou. Pod pojmem ložnice se rozumí rošt z větví, zapuštěný do hliněných stěn deset centimetrů nad podlahou. Přes ten se přehodí kravská kůže. Rozměry roštu: 120 x 80 centimetrů. Rošt pro rodiče byl luxusně o 20 centimetrů větší. Skoro dvoumetrový masaj má jedinou možnost - spát stočen do klubíčka jako kočka.
Ano, a protože nejsem té nátury jako G, nezjistil jsem, jak se v těch rozměrech a poměrech rozmnožují, obzvlášť po lekci o místní přírodní viagře. Takže pouze předpokládám, že masajské děti od nejútlejšího věku mají celkem jasno, jak vznikly a přišly na svět.
Zůstalo mi záhadou, jak se tam můžou vejít, žít a přežít. Pro nás nepochopitelná stísněnost má svůj protipól v našich zděných domech a vilách o stovkách metrů čtverečních, kde se často po odchodu dětí jejich obyvatelé ani nepotkají anebo užívají zlomek plochy domu a zbytek obsazují porcelánoví jeleni.
Ovšem když se masaj na zápraží své malé chýše narovná a přes střechu se podívá směrem k jihu, uvidí za spasenou savanou toto panorama nejvyšší hory Afriky a největší samostatně stojící hory světa - Kilimandžára. Jsem si jist, že mu porcelánoví jeleni v jeho domě nechybějí.
Zdroj: Gentleman
Střípky z Afriky 6
23.10.2006
Pokud přiletí bílý IT odporník ze středu Evropy do Afriky s rodinou na dovolenou, tak nastane velmi intenzivní výměna informací mezi okolím a tímto ajtíkem. Zde je její částečný záznam. Masajové - přírodní společnost a kultura v praxi 2/2
Autor: FiftyFifty
