Kořeny komerce v Africe 2/2
Náš řidič s námi taky cvičil jiný klasický cvik – pravidelné zastávky u obchodů podél cest, kterým on říkal občerstvovací. No zkuste řidiči upřít právo na přestávku, obzvlášť při jízdě po afrických cestách.
Na každém kroku se na vás obracejí pouliční obchodníci a nabízejí vše možné. První cena je tak pětinásobek reálně sjednatelné. Následuje klasické arabské sjednávání ceny, které je v závěru obohaceno o tři „africké karty“.
První je fakt, že se jedná téměř výlučně o místní rukodělné výrobky. Obchodník přitom tvrdí že výrobek zhotovil sám, svýma šikovnýma ručkama, a tedy zná skutečnou cenu výrobku, kterou taky nabízí. Že tomu tak obvykle není, uvidíme v příštím díle, kde se podíváme do manufaktury, kde se všechny ty dřevěné africké sošky skutečně vyrábějí..
Další karta je morální: nastane nářek nad tím, jak je on sám, jeho rodina, vesnice a celá Afrika chudá, a jak je tedy nemorální, dále cenu smlouvat.
Poslední je karta humanitární: koupě není jenom věcí obchodu, ale i činem dobročinným – protože se tak bohatý Evropan rozdělí s částí svého majetku s chudým Afričanem.
Tohle všechno se dá celkem pochopit, ale v jednom případě mi to vyrazilo dech – a to když tyto argumenty použil náčelník Masajů při prodeji nějakých cetek od jeho ženy, a to poté, co chvíli předtím zkasíroval cca 150 eur za prohlídku vesnice. Pak nám několikrát připomenul, jak jsou Masajové hrdý, nezávislý a svobodný kmen, který nelpí na hmotných statcích a žije s přírodou. Nekoupili jsme od něho nic.
Ve vzájemné kombinaci jsou tyto „africké karty“ obvykle vysoce účinné, čehož důkazem jsou ta přetížená letadla.
Zdroj:Getleman
Střípky z Afriky 8
04.12.2006
Pokud přiletí bílý IT odporník ze středu Evropy do Afriky s rodinou na dovolenou, nastane velmi intenzivní výměna informací mezi okolím a tímto ajtíkem. Zde je její částečný záznam.
