Supervulkány

Sopečný oblak tehdy dosáhl výše 40 až 50 kilometrů, erupce trvala několik týdnů a podle odhadů sopka vyvrhla 2500 kubických kilometrům magmatu. Dnes je v místě výbuchu na indonéském ostrově Sumatra vulkanické jezero Toba. Rozlohou 1130 kilometrů čtverečních je největším vulkanickým jezerem na světě a výbuch vulkánu Toba byl asi největší sopečnou explozí za poslední 2 miliony let. Ovlivnil údajně i klima planety.

Příroda jihovýchodní Asie byla tehdy výbuchem doslova vymazána ze světa. Je velmi pravděpodobné, že v té době vyhynula i část lidské populace. Bylo to právě v době, kdy se neandertálci pohybovali v Asii i v Evropě a člověk moderního typu nastoupil vítěznou cestu z Afriky do celého světa

Co odkryli archeologové
Archeologické nálezy v Indii, publikované letos v únoru, dokumentují rozsah a dopad výbuchu supervulkánu Toba na evoluci člověka a jeho migraci. Nálezy podstatně zkorigovaly předchozí výsledky počítačového modelu erupce Toby. Podle něj v následujících letech poklesly teploty na Zemi až o deset stupňů Celsia, ale podle závěrů archeologů teploty klesly maximálně o 2,5 stupně a v Indii jen o jeden stupeň Celsia.

Sopečný popel ale tehdy pokryl skutečně všechno. V Indii našli archeologové ve vyschlých korytech řek třímetrovou vrstvu sopečného popela z Toby a v Malajsii jsou stále místa, kde je vrstva sopečného popela z Toby vysoká devět metrů.

Pro člověka to bylo obtížné období, ale nebylo katastrofické. Nálezy archeologů na Sumatře, kde Toba vybuchla, dokumentují velké množství kamenných nástrojů, které tam naši předci používali před výbuchem supervulkánu a které pak pokryly metry sopečného popela. Okamžitě po výbuchu však zřejmě život pokračoval dál na stejné úrovni.

Ve vrstvě hned nad popelem našli archeologové opět množství podobných kamenných nástrojů jako pod ním. Ke stejným výsledkům došli archeologové i na místech vzdálených několik set až tisíc kilometrů od místa výbuchu, například v Indii. Výbuch sice život ztížil, ale nezastavil a dokonce ani nezpomalil. Pokud se část obyvatel přesunula ze zasypaných oblastí jinam, za generaci nebo dvě se opět vrátila do původních domovů.

Supervulkány
Je třeba si ujasnit, co termín supervulkán vůbec znamená. K výbuchům supervulkánů nedochází často. Většinou se výbuch supervulkánu definuje tak, že je to sopka schopná vychrlit při erupci nejméně 300 kubických kilometrů magmatu. Podle geologických záznamů k takovým erupcím docházelo v historii zhruba jednou za sto tisíc let.

Vědci tvrdí, že erupce, při níž sopka vychrlí 1000 kilometrů kubických magmatu, je stejně devastující, jako když na Zemi dopadne kilometr velký asteroid. Špatná zpráva je, že možnost takové erupce je podle Londýnské geologické společnosti desetkrát pravděpodobnější než dopad asteroidu.

Je velmi pravděpodobné, že naše planeta velké erupce zažije ještě mnohokrát, stejně jako k nim zřejmě vícekrát došlo i v dobách před desítkami milionů let. Podle odborníků otázka nezní, zda k nim dojde, ale jen kdy, kde a jak. Poslední velká erupce se zřejmě odehrála před 47 tisíci lety na Novém Zélandu.

Yellowstone
Jací jsou pravděpodobní adepti na příští supervýbuch? Především je to sopka v Národním parku Yellowstone v americkém státě Wyoming. Podle vulkanologů je to spící obr, který vybuchuje každých 600 až 800 tisíc let. Jeho erupce, které otřásly planetou, byly celkem tři.

Yellowstonský vulkán na první pohled nevypadá jako typická sopka. Po poslední erupci z něj zbyla osmdesát kilometrů široká kaldera, původní kráter, který se po odtoku lávy zhroutil do sebe. O své existenci dává vulkán vědět nepřetržitými výrony plynů, gejzíry a zemětřeseními. Magma se podle všeho nachází jen pár kilometrů pod zemským povrchem, a tak je další erupce jen otázkou času.

Případný výbuch tohoto vulkánu by mohl zničit celou západní polovinu USA a vyvržené horniny by létaly až do sousedních států Montana a Idaho. Popel by zřejmě zasypal i tak vzdálená města jako El Paso v Texasu nebo Los Angeles v Kalifornii. Do vzdálenosti tisíce kilometrů by popel vytvořil vrstvu o tloušťce třiceti centimetrů. Také na zemském klimatu by se výbuch výrazně podepsal. Do ovzduší by pronikly statisíce tun plynů s obsahem síry a rychle by se smísily s vodními parami. Vznikla by tak oblaka kyseliny sírové, která by pohlcovala a odrážela sluneční záření. Během několika týdnů by na celé planetě znatelně poklesly teploty.

Aktivita vulkánu v Yellowstone se zatím výrazně nemění. Od roku 2001 je sopka pod nepřetržitým dohledem vědců z Yellowstonské vulkanologické observatoře.

Další adepti
Většina světových sopek žádnému dohledu nepodléhá. K velmi silné erupci může dojít třeba v jihovýchodní Asii nebo kdekoli jinde, třeba na Novém Zélandě, kde se jako horký adept příštího supervýbuchu uvádí vulkanické jezero Taupo.

Dalšími možnými hrozbami jsou Indonésie, Filipíny, některé země Střední Ameriky, Japonsko, Kamčatka a také Flegrejská pole, což je název vulkanické kaldery o průměru třináct kilometrů západně od Neapole. Naposled tam byla činná sopka v roce 1538. Výbuch tehdy pohltil obec Tripergole s termálními lázněmi a spad materiálu způsobil velké škody i v okolních obcích. Ani Evropa tedy není bez nebezpečí, což ostatně ukázal nedávný výbuch sopky na Islandu, kde je i řada dalších činných vulkánů.

Pod Středozemním mořem prochází významný tektonický zlom a v minulosti došlo v této oblasti k několika velkým sopečným výbuchům. Mohutná erupce na Santorinu smetla zhruba v sedmnáctém století před naším letopočtem významné středisko starověké civilizace a vyvolala ničivou vlnu tsunami. Historicky dobře zdokumentovanou vulkanickou katastrofou byl výbuch Vesuvu v roce 79. Tehdy zahynuly v Pompejích a Herkulaneu dva až tři tisíce lidí. Dnes by podobný výbuch Vesuvu ohrozil mnohem více obyvatel, protože Neapol a okolí obývají tři miliony lidí.

Ke středomořské geologicky aktivní oblasti patří skupina sedmi Liparských ostrovů se dvěma dosud činnými sopkami Stromboli a Grande Fossa. Stromboli na stejnojmenném ostrově je trvale aktivní a při větších erupcích tam čas od času stéká do okolí láva nebo se nad okolní krajinu snáší sopečný popel.

K významným tektonickým oblastem, které mohou Evropany ohrozit, patří i Kanárské ostrovy, jejichž původ je stále předmětem vědeckých diskuzí. K poslední erupci v roce 1971 došlo na jihu ostrova La Palma. Nový sopečný vrchol Teneguía, který při tom vznikl, představuje i nadále nebezpečí a je pod stálým dohledem geologů.

Také na Kamčatce jsou desítky vulkanických kuželů. Vybuchují jen zřídka, ale když se probudí, rozpoutají peklo. Na poloostrově mezi studeným Beringovým a ledem pokrytým Ochotským mořem jich jsou asi tři stovky. Většina je považována za vyhaslé, ale několik je aktivních. Přesné rozdělení na sopky vyhaslé a aktivní je velmi obtížné. Například vulkán Bezimjannyj čili Bezejmenný byl po stoleté nečinnosti považován za vyhaslý. V březnu 1956 se však přihlásil ničivou erupcí a pak opět po téměř čtyřiceti letech v roce 1995.

Mexický Popokatepetl ohrožuje půl milionu lidí. V Japonsku je namačkáno šestaosmdesát činných sopek na ostrově menším než území Kalifornie. Celkově sečteno je na světě přes 1500 aktivních sopek, z toho asi 550 na pevnině či ostrovech a zbytek jsou podmořské vulkány. Celkem sopky přímo ohrožují zhruba půl miliardy lidí.

Důsledky
Jak ukazuje případ Toby, ne všechny supererupce musí být katastrofické, i když dnes by zřejmě měly větší dopad než v dávné minulosti. Jak se ukázalo, měla by taková obrovská erupce dopad na leteckou dopravu i na satelity vypuštěné do vesmíru, které nám dnes prokazují nenahraditelné služby.

Podle studie Londýnské geologické společnosti by výbuch supervulkánu v dnešní době mohl zničit oblast odpovídající rozlohou Evropě a klima by se na následujících několik let podstatně zhoršilo. To by mohlo vést k úpadku světové zemědělské výroby, k potravinové krizi a hladomorům. Následky by podle vědců mohly být tak obrovské, že by mohly narušit základ celé naší civilizace.   

Zdroj: 100+1