Snímek Takovej barevnej vocas letící komety, jež vstupuje do kin 24. září, odkrývá, jak se v životním osudu a postojích Filipa Topola odrážela doba před i po sametové revoluci, jeho posedlost hudbou a láska k Mozartovi, ale také jeho závažná nemoc.
„Nápad pustit se do filmu přišel sám od sebe. Ten konec nastal tak rychle a nečekaně. Uprostřed věty. Měl jsem pocit, že nebylo vše řečeno, nemohl jsem se smířit s tak nenadálým koncem. Ani nevím, jak to přišlo, a najednou jsem v tom byl ponořen,“ popisuje vznik filmu producent Romek Hanzlík.
Dokument vyobrazuje a připomíná osobnost Filipa Topola také v doposud nezveřejněných rozhovorech a archivech, které nejednou překvapily i samotné tvůrce. „Několikrát jsme zvažovali, zda určité materiály použít či nikoliv. Občas je to trochu na hraně. Víc ale nechci prozrazovat, vše je ve filmu,“ vysvětluje Romek Hanzlík.
Celým filmem prostupují písně, které sám Filip Topol označoval za formu svých deníků, a jeho povídky, doplněné postřehy a vzpomínkami členů kapely Psí vojáci, bratra Jáchyma a dalších jeho souputníků a přátel.
Filip Topol
Klavírista, zpěvák, skladatel a textař kapely Psí vojáci, byl všestranně talentovaný, charismatický a uhrančivý umělec, jemuž dopřál osud do vínku mnohá nadání, ale také četná utrpení. Narodil se 12. června 1965 v rodině s dlouhou uměleckou tradicí (otec dramatik Josef Topol, děd spisovatel Karel Schulz, bratr spisovatel Jáchym Topol). Mimo hudby a textů napsal také několik novel s vlastními ilustracemi a uplatnil se taktéž jako herec v divadle či ve filmu Žiletky, kde ztvárnil hlavní roli.
Poprvé zaujal disidentské publikum ve dvanácti letech sólovým vystoupením ve stodole na Hrádečku u Václava Havla, kde předskakoval kapele The Plastic People of the Universe. Krátce na to založil se svými spolužáky ze základní školy Janem Hazukou a Davidem Skálou kapelu Psí vojáci, která se stala na dalších 35 let jeho ústředním tvůrčím prostorem.
Po nezapomenutelné premiéře na Jazzových dnech v roce 1979 a po několika letech zákazu se začala od poloviny osmdesátých let objevovat na koncertech v klubech, jako byla žižkovská Chmelnice nebo Delta na Dědině. Vyprodané sály, originální hudba a texty i jeho charisma a schopnost vydat se cele svému publiku všanc, neměly tehdy u nás obdoby.
Po listopadu 1989 se kapela dostala do širokého povědomí a profesionalizuje se. Začala vystupovat nejen v klubech, velkých sálech včetně pražské Lucerny, ale i na řadě festivalů. Koncertovali po celé Evropě, v USA i v Japonsku, jejich písně byly použity i ve filmech. Stali se kultem, který k sobě poutal publikum tří generací a má co nabídnout i dnešním posluchačům.
Osmnáct alb a zejména nespočet koncertů jsou natrvalo nepřehlédnutelnou kapitolou historie české moderní hudby. Psí vojáci vystoupili naposledy 25. května 2013 v Amsterodamu. 19. června téhož roku se život Filipa Topola uzavřel.
Zdroj: tz
