Vlnobeat
Beaty se vlní a těkají na základech tanečních a rockových rytmů, lapají feeling psychedelie let 60., nevynechají country a přes potrhaný punk se vrací k základům toho nejlepšího z Trabandu. Oproti předchozím albům ubylo příběhovosti a epické skladby posledních alb nyní zcela chybí. Můžete se nechat unášet na vlnách emocí, radostí i smutků, euforie i zklamání - přesto vždy s odhodláním “tuhle radost nedat si vzít”, jak zní refrén jedné z písní.
Traband nahrál Vlnobeat ve svém klasickém složení (tuba-trumpeta-kytara-bicí) obohaceném o hráče na pětistrunné banjo Radima Humla. Ačkoli banjo evokuje spíš bluegrass a country, Traband tento nástroj narouboval na rockové a taneční beaty, místy sahající až k psychedelii 60. let. Nahrávalo se ve studiu Bubny Michala Ditricha, jehož hudební minulost (Hypnotix, Babalet, Abraxas) kapelu taktéž silně ovlivnila.
Nadšení se tentokrát podařilo zachytit dokonale, radost z nahrávky přímo tryská stejně tak jako nechuť k hudebním škatulkám. Album Vlnobeat vychází u příležitosti 20 let od výjezdu Trabandu z garáží. Oslava proběhne na těchto speciálních koncertech:
27.11. Brno - Fléda - speciální host Zvrhlé duo
9.12. Praha - Palác Akropolis - speciální host Znouzecnost
Seznam koncertů:
27.11. Brno, Fléda (křest CD) (+ Zvrhlé duo)
28.11. Břeclav, Piksla
29.11. Valašské Meziříčí, M-klub (+ Fru Fru)
9.12. Praha, Akropolis (křest CD) (+ Znouzectnost)
12.12. Uherské Hradiště, kino Mír
19.12. Litoměřice, hospoda U letního kina
22.1. Praha - Malostranska beseda
23.1. Rychnov u Jablonce n. Nisou - Restaurace Beseda
27.2. Pardubice - Divadlo 29
14.3. Praha - Zizkovska noc
14.4. Praha - Malostranska beseda
15.4. Plzen - Pod lampou
16.4. K. Vary - Paderewski
Rozhovor s Jardou Svobodu
1. Vlnobeat je velmi energickou nahrávkou s širokým hudebním záběrem a od posledních třech nahrávek se výrazně odlišuje. Co způsobilo takový posun?
Na každém albu se snažím zachytit nějakou ucelenou náladu, příběh, aby album bylo opravdu albem, ne jen snůškou různých písniček. Takhle vnímám každé naše album a o každém mohu říct, že se nějak odlišuje od ostatních. Nenazýval bych to posunem, nejde mi o to, někam se posunovat, ale být co nejuvěřitelněji sám sebou.
2. Textově na albu převládají pozitivní texty. Takto textově pozitivního Jardu Svobodu téměř nepamatujeme. Kde se vzal ten optimismus? Byl záměr vytvořit pozitivní album?
No, já se považuju za celoživotního optimistu, takže jsem moc nespekuloval o tom, jestli budou písničky optimistické, nebo ne. Záměrem bylo vytvořit dobré album... Jo, vlastně jsem chtěl napsat něco proti “blbý český náladě”, o tom věčným fňukání a stěžování si. A taky jsem si protentokrát zakázal epický příběhy v textech a pokusil se pojmenovat něco širšího, něco, co není jen na okraji společnosti, ale co je přímo v ní.
3. Stejně tak „radikální“ postoje vůči establishmentu v textech naposled zazněly na Hyjé, a ani tam ne v takové míře. Radikalizoval se i sám autor?
O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo, když mám tu potřebu. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším. Ačkoliv... jeden z alternativních názvů pro tohle album byl RadikáLOVE. Takže ano, asi mám potřebu říct nahlas, že chci žít ve společnosti, kde láska vítězí nad pravdou, lží a nenávistí.
4. Vlnobeat představuje i nového stálého hosta Trabandu banjistu Radima Humla. Jak došlo k jeho hostování?
Radima znám už řadu let, všiml jsem si ho v plzeňské kapele Navzájem, což byla parta okolo mimořádného muzikanta, písničkáře a aranžéra Přemy Haase. Líbilo se mi, jak Radim hraje na pětistrunné banjo. Ne takovým klasickým bluegrassovým způsobem, ale víc rockově a funkově. Tak jsme jeho šikovnost zúročili na naší desce.
5. Informace, že na albu je i banjo, by mohlo vzbudit pocit, že Traband se vrací k období alba Hyjé. Ale samotný Vlnobeat odkazuje zcela jinam, místy na taneční hudbu, jindy zase k až k psychedelickému rocku. Celé album zní, jako pojďme se bavit muzikou a hlavně žádné škatulky. Je to tak?
Jo, to je dobře řečeno. Pojďte pane, budeme si hrát. My jsme hudební styly a žánry nikdy moc neřešili, vlastně jenom tehdy, když nás hudební publicisté do nějaké škatulky tlačili. Například několik let jsem snad ve všech rozhovorech musel opakovat “ale my nehrajeme balkánskou dechovku”, a stejně to občas nebylo nic platné. Ve skutečnosti vykrádáme všechny hudební styly, které nás zaujmou, včetně té dechovky, a děláme si s nimi, co umíme a co nás baví. A tak si na Vlnobeatu podávají ruce Beatles s Jožo Rážem a U2 s Jiřinou Bohdalovou.
6. Písničky ukrývají řadu různých hudebních vtípků a odkazů. Bylo nahrávání pečlivým zaznamenáváním připraveného nebo spíš to bylo tak trochu i jam session?
Hudební improvizace, myslím, není naše silná stránka a pečlivá příprava ve zkušebně už vůbec ne. Některé z písniček vznikaly nebo nabíraly podobu až ve studiu, pár improvizovaných míst tam zůstalo, ale vcelku jde – jako u každé Trabandí nahrávky – o kompromis mezi spontánností a záměrem.
Zdroj: tz Indies.eu
Fotot k tz: Vojtěch Vlk
