Vědci z institutu Maxe Plancka popsali chování šimpanzice poté, co její šestnáctiměsíční potomek uhynul. Šimpanzi jsou známí rozsáhlou škálou chování a bohatými sociálními interakcemi.
Pozorování se uskutečnilo v otevřené rezervaci Chimfunshi v Zambii, kde bývají shromažďováni jedinci zadržení pašerákům. Pozorovatelkou nešťastného výjevu byla bioložka Katherine Croninová, která popisuje normální mateřské vazby a vztahy k potomkům u šimpanzů jako velmi silné. Matky totiž obvykle o mláďata pečují několik let, přenášejí je a kojí. Vztah k matce si však odchovaní jedinci uchovávají i léta po odstavení a má pro jejich další život a vztahy ve skupině určující vliv.
Pozorovaná matka své mrtvé mládě ještě celý den přenášela v náručí z místa na místo, poté ho odložila na zem a pozorovala, jestli se nezačne hýbat. Svými prsty se dotýkala obličeje a krku uhynulého mláděte. Strávila tak u svého dítěte téměř hodinu. Pak zanesla tělo ke skupině šimpanzů a pozorovala, jak prohlížejí tělíčko. Následující den už uhynulého potomka nenosila.
"Videozáznam je nesmírně cenný, protože nám dává možnost nahlédnout do myslí primátů, a lépe tak pochopit, co vědí o smrti a jak na ni reagují," říká Croninová. "Každý divák může pak sám říci, jestli vidí zvíře truchlící a ztrápené smutkem, anebo jen živočicha zvědavého na mrtvolku."
Článek byl uveřejněn 12. 2. 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem "Do Chimpanzees Mourn Their Dead Infants?".
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ecomonitor.cz
Truchlí šimpanzi pro své mrtvé?
21.02.2011
Vůbec poprvé se vědcům podařilo zaznamenat chování šimpanzů ve volné přírodě, které se bezprostředně vztahovalo k úmrtí jednoho z mláďat. Etologické pozorování tohoto typu chování je velmi cenné, protože dosud nevíme, jak a nakolik tito lidem nejbližší primáti vnímají blízkost smrti, píše server ScienceDaily.
