Začíná záběrem na obyčejný dům. Obrazovkou projedou nezbytné titulky, ale záběr pořád nemizí. Pokud nejsou zdlouhavé úseky vaší silnou stránku a dáváte přednost rychlým střílečkám, vypadli jste ze hry a na film se raději nedívejte, jelikož takových záběrů (mimochodem skvěle tvořících stísněnou atmosféru) obsahuje film mnoho.
Georgesovi a Anne začíná neznámý člověk posílat do prazvláštních obrázků zabalené videokazety, na kterých jsou podrobné záběry jejich ulice a domu. Není tedy divu, že začnou mít strach nejen o sebe, ale i o svého malého, dvanáctiletého syna Pierrota.
Nahrávky jsou stále intimnější a Geroges začíná tušit, že za vším bude jeho adoptivní bratr. Jelikož se cítil ve své pozici syna ohrožen, začal si o něm jako malý vymýšlet, že plive krev. Stačilo už jen pár dnů a onen bratr byl odvezen do dětského domova, ale teď se vrací zpět.
V jednom ze strachem prosycených dnů se ztratí Georgesův syn. Rodiče, jejichž vztah je už tak na pokraji rozpadu, se začnou ještě více hádat. Pátrají po maličkém Pierrotovi, ale bez úspěchu. Podezření padne na Georgesova nevlastního bratra, ale ukáže se, že Pierrot pouze zůstal u svého kamaráda přes noc v nemocnici, aby nebyl sám.
Nakonec přijde den, kdy se Georgesovi podruhé ozve jeho nevlastní bratr, opět ho pozve k sobě domů a blíží se vysvětlení celé záhady. Musím říct, že i čtyřicetiletí diváci zavřískli při překvapivé scéně, kdy bratr napjatému Georgesovi všechno kolem podivných nahrávek popře a se slovy „chtěl jsem jen, abys u toho byl,“ se podřízne. Až potud film celkem rozumně graduje.
Georges se ohromen vrátí domů až pozdě večer a po domluvě Anne se staví na policii, aby se nestal podezřelým. Druhý den ho ale v práci čeká syn již zesnulého bratra, aby „se podíval, jak se chová člověk odpovědný za něčí smrt“. Další sekvence nám pak ukazuje, jak si jde unavený Georges lehnout a prosí, aby ho nikdo nerušil a aby to nestačilo, tak hned na to přijde dlouhý záběr, jak Anne čeká na své dítě před školou a tím se vrací snímek na začátek. Že by jí někdo opět natáčel?
Pokud budeme počítat i s touto, ode mne přeci jen trochu našroubovanou interpretací, máme tu starý dobrý otevřený konec, i když trochu nepovedený, vzhledem k tomu, že poslední část trvala něco přes deset minut a já pořád čekal, že se ještě něco zásadního stane.
Musím přiznat, že Utajený získal již několik ocenění, z kterých mohu souhlasit jen s „nejlepším hercem v hlavní roli“ pro Daniela Auteila jako Georgese. Nejenže se vedle známé Juliette Binoche (například film Čokoláda) neztrácí, ale naopak dominuje.
Deset minut tohoto snímku odsoudilo můj skvělý dojem a pochvalnou recenzi k smrti. A to je u takového filmu škoda, hodně velká škoda.
Utajený (Caché)
Režie: Michael Haneke
Produkce: Jean-Francois Camilleri
Kamera: Olivek Stapleton
Hudba: Emilie Simon
Monopol: Intersonic
Hrají: Daniel Auteil, Juliette Binoche
Premiéra v ČR: 9.2.2006
Utajený aneb jak ke konci zhatit dobrý film
10.02.2006
Myslím si, že skoro každý recenzent si svůj text tak trochu sumíruje už při samotné projekci. Přemýšlí, jak článek povede, aby dával hlavu a patu a zároveň udržel pozornost čtenáře. Nejsem na tom jinak, ale film Utajený mě vyvedl z omylu. Chtěl jsem vám totiž z děje prozradit co možná nejmíň a zaměřit se na techničtější stránku věci, ale nakonec mě film donutil udělat přesně opačnou věc.
Autor: Láďa Konečný
