Ano, stálo to za to. Myslím, že by to ještě nějaký ten MEGAmarket chtělo!
Utopíme se v hypermarketech
13.02.2006
Otevřu noviny a čtu: Řetězce otevřou desítky obchodů! Takže můj pocit, že už jsme jimi přeplněni, je teď v troskách. Myslím tedy na to, jestli třeba můj soused Vladimír má dojem, že jich má na výběr málo? Nebo ta paní, co jsem si u ní koupila ty noviny, jestli ta snad si večer neposteskla, že ne a ne narazit, na to pravé nákupní centrum? Jo, možná to byla ona. Vypadala dost unaveně, asi o tom dlouho do noci přemýšlí.
Nezbývá mi tedy, než se vydat na kraj Prahy a zjistit, jak to tedy je. A vida. Jdu do prvního hypermarketu a již na parkovišti shledávám, že na tom něco bude. Je narvané k prasknutí. Jímá mě podezření, že jsem snad jediný tvor v tomhle městě, který je po svátcích totálně vyždímaný. Při vstupu do toho virtuálního ráje mně jeden šťastlivec přejede vozíkem, který je naložený do takové výšky, že nemám šanci ani zjistit, kvůli komu mám teď místo nohou ploutve. Konečně jsem uvnitř. Snažím se působit naprosto nenápadně a tak postupně nakládám do vozíku dva kartony citrónové limonády za neuvěřitelnou cenu, využiju výhodné nabídky čajů a získávám k pěti balením jeden zdarma, elegantní boty s poutavou cedulkou – pouze u nás!, šampon tři v jednom, extra balení něčeho, nevím čeho, ale čtyři v jednom tomu nikdo neodolá, zahlédnu svojí oblíbenou čokoládovou tyčinku, sáhnu po jedné, pak se mi vybaví, hlavně nenápadně a tak tedy přihodím ještě pět. Pak vidím jednoho pána, který si rozbalí páreček, obal zasune nenápadně do regálu u sušenek a elegantně žvýkajíc nerušeně nakupuje dál. Dodá mi to odvahy a zkusím sýr. Byl výtečný, francouzský! Zkusím obal zasunout v oddělení prádla mezi pánské spodky. Funguje to! Ještě se rozhlížím kolem a zjišťuju, že všichni mají nějaké pomocníky, kteří se obratně pohybují v uličkách a přinášejí zapomenuté. Na to jsem nepomyslela a pro tentokrát si musím vystačit sama. V jedné uličce se na mě usmívá jedna milá slečna a nabízí mi k ochutnání jogurt, kousek vedle zase dostanu trochu kávy. Proběhne kolem mě plyšová jahoda velikosti lidské postavy, strčí mi do ruky nějaký papír. Co to je, nějaké poslání? Ne, čtu: Kup si pět jogurtů, dostaneš sedm. Nechápu, ale kupuju. Vozík už mám plný a tak tedy vezmu ještě sadu šroubů a šroubováků, nějaký alkohol… Zaplatím a vyčerpaně se sunu ještě kolem několika obchůdků. To už ze mě vyprchalo nadšení objevitele, ještě koupím jednu hnusnou mikinu, ke které dostanu zdarma ještě jednu hnusnější, dám si jeden placatej hamburgr a dostanu balónek. Blížím se k autu. Ani při největším úsilí se mi tam všechno nevejde a tak s lítostí musím na parkovišti nechat jeden karton té krásně žluté limonády. Z rádia mě ještě lákají do dalších rájů, ale už nemám sílu. Doma to všechno vyložím. Ještě se vrátím podívat do schránky. Vysype se na mně hromada letáků. Doplazím se zpátky do bytu. Sním ty čokolády, nějaké párky, dva jogurty, zapiju to šamponem, šrouby si nechám na zítra…
Autor: Lenka Čechová
