Bylo vskutku obrovským přínosem pro nedělního diváka televizních politických diskusí ve všech celoplošných médiích. Zapisovala jsem si, no, uznejte sami..
Vládní předseda má bohaté zkušenosti jako náměstek primátora hl. města v roce 2002 a byl ten, kdo spoluprosadil protipovodňová opatření v Praze. Za 4 roky do protipovodňových opatření vynaložil stát 4 miliardy korun. Divák se dozvěděl o problémech s územní připraveností a o nutnosti sáhnout do vyvlastňovacího zákona (vyvlastnění není znárodnění, je to výkup majetku ve státním zájmu – poučné..)
Zajímavé bylo pozorovat na jedné straně jakési obvinění ústeckého primátora z nesprávně řazených priorit v investicích, na straně druhé slyšet v téže debatě z úst předsedy jedné ze stran vládní(!) koalice, pana Kalouska, že musíme změnit investiční priority.., dodělat rychle pozemkové úpravy, nutná v JČ kraji je spolupráce vodohospodářů a hospodářů. Jo a převratné zjištění, které mě vážně dostalo, prevence je prý levnější, než následná úhrada důsledků. Co se týče právě JČ, (podotýkám, mým domovem je rozhraní Vysočiny a JM..), dle Kalouska tam v roce 2002 vznikla povodní škoda 2,5 miliardy korun, ale investice státu do této postižené oblasti byly pouze 850 milionů. O pár vět později se oba aktéři shodnou, že nesmí být letošní státní pomoc oblastem zasaženým povodní nižší, než byla v roce 2002! Vskutku bombastické! Plaváčci, těšte se.. Dočkáte se patrně stejného „prd“, jako před čtyřmi lety. Máte ale slib, že menší „prd“ to rozhodně nebude.
Nevím, jak dalece jste vy, čtenáři, sledovali tyto popolední debaty. Popsala jsem v kostce jednu z nich a musím říci, že ostatní byly takřka navlas shodné. Za hodinu a třičtvrtě strávenou před obrazovkou jsem se nedozvěděla nového zhola nic. Jednou z „nejpřínosnějších“ byla takřka závěrečná informace. Na dotaz redaktora, co konkrétně má udělat někdo, koho povodeň zasáhla, premiér odpověděl, že první kontaktní místo je radnice. Nevýživnější pak byl jeden z finálních názorů Kalouska - je prý třeba si říci „konec legrace“, povodně jsou výzvou pro další debatu. Čtyři roky debat byly zjevně nedostačující, či co.. Nebudu daleko od pravdy s domněnkou, že zalistovat v čase internetovými stránkami, tak v srpnu 2002 byla nejfrekventovanější slova na zpravodajských webech protipovodňová opatření, investiční priority, pozemkové úpravy, spolupráce zainteresovaných, nutná prevence..
Píše se přelom března a dubna roku 2006. A zase plavou..
V regionálním rádiu jsem poslouchala před pár dny upozornění, že slyším-li nad svojí hlavou hluk vrtulníku, právě nade mnou prolétá pan premiér Paroubek, který směřuje na Znojmo, aby se přesvědčil na vlastní oči o věrohodnosti zpráv o velké vodě. „No, tak tam z něj budou vodvázaný..“, napadlo mě hned. A považte! Policejní auto, které ho po dosednutí vrtulníku převáželo na místo určení, muselo projet několik metrů po silnici vodou! To už si razila cestu rozvodněná Dyje. Nemohu se zbavit dojmu, že těmito „návštěvami“ postižených oblastí sbírají politici jen předvolební bodíky. Lépe řečeno - mají snahu o sběr. Ale trošku zapomínají na to, že lidi nejsou úplně blbí, a ač právě teď trpí bolestí, pocitem beznaděje a marnosti z opětovné ztráty těžce znovunabytých elementárních životních jistot (důvody je, myslím, zbytečné vyjmenovávat), rozhodně netrpí ztrátou paměti!
Blíží se volby. Obávám se, že všichni rivalové politické scény se do jednoho svezou na aktuální povodňové vlně. A ať vše rozhodneme jakkoli, uvěříme čemukoli, z bláta a, promiňte mi ten výraz, sraček se bude muset každý jeden plaváček vyhrabat sám. Vlastníma rukama, maximálně za pomoci přátel či stejně postižených sousedů. Ještě tak čtrnáct dní po opadu vody bude pomáhat armáda a ostatní složky integrovaného záchranného systému, to ano. Smeknout klobouk před jejich prací v takto vypjatých situacích musí snad každý. Jako ostatně před všemi, kteří svoji práci dělají zodpovědně. Před našimi politiky? To nechám na každém z vás. Je to věc názoru.
Za sebe říkám, že ač v klobouku vypadám jak menta dementa, nestojí mi za smeknutí v tomto případě ani jeden z nich. Starost o životy, zdraví a v neposlední řadě i majetek občanů by měl a musí jít napříč politickými stranami. Alespoň těmi, jejichž zástupci sedí za peníze právě těch občanů v obou komorách parlamentu.
