USFS je jedním z největších správců zalesněných pozemků v USA. Dohromady má Lesní správa na starosti okolo 193 milionů akrů půdy, přičemž zmíněné kontroverzní rozhodnutí se má týkat 36 milionů akrů oblastí velkoplošných přírodních rezervací, administrativně vedených jako „divočina“ (wilderness). V omezené formě platí nařízení o zpoplatnění natáčení filmů už čtvrtým rokem, tentokrát se má ale přitvrdit. Přitom geneze celého konfliktu, který roztrpčuje přírodovědce, dokumentaristy a profesionální fotografy, a staví USFS do role mamonářů, je velmi prostá.
V 3. 9. 1964 byl v USA konečně schválen tzv. Wilderness Act, který poeticky definuje oblasti divočiny jako místa „kde dominuje příroda nad díly člověka, a člověk je zde hostem, návštěvníkem“. Jednání trvala osm let, a výsledná listina vzešla z více než šedesátky různých návrhů. Prezident Lyndon B. Johnson, který schvalovací listinu podepsal, podotkl: „Konečně je tu zákon, který zachová divočinu pro dobro celého národa.“ Jednou ze základních myšlenek ochrany divočiny je vize, že tato území nesmí být žádným způsobem komerčně využívána. A to je právě to.
Nikoho asi nemrzí, že David Attenborough musí při natáčení v divočině složit poplatek 1500 dolarů. Ale nynější „tvrdší“ verze vztahuje poplatky i na komerčně využité snímky. Pokud tedy s pomocí svého blogu díky reklamě vyděláváte, a zveřejníte na něm fotku, na které někdo z USFS rozpozná nějaký kousek své divočiny, hrozí vám pokuta do výše 1000 dolarů. Amatérské fotky pochopitelně pořizovat můžete, ale musíte si dát důsledný pozor na to, jestli náhodou neskončí ve fotobance, nebo se o jejich popularizaci a komercionalizaci nepostará někdo jiný. Ruka zákona by pak dopadla na vaši hlavu.
Podle současné ředitelky Lesní správy, Liz Close, se tu neděje nic jiného „než naplňování zákona z roku 1964. Není to problém, je to o odpovědnosti. Neděláme nic jiného, než že postupujeme v souladu s přijatým zákonem.“ Americké právníky tedy nejspíš čekají žně. USFS si například vymínila, že amatérské snímky turistů se například mohou objevit na komerčním zpravodajském kanále jako „ilustrační podklad“ v rámci bleskových zpráv (oblíbené americké „breaking news“), ale běda novináři, který by jen tak doprovodil svůj článek nezpoplatněnou fotkou z dovolené v divočině.
USFS má totiž právo rozhodnout, v jakých případech se jedná o komerční využití. Zásadní problém spatřuje předseda výboru Národní asociace novinářských fotografů Mickey Osterreicher především ve velmi vágní formulaci Wilderness Act, pokud jde o onu komerční exploataci. „To pravidlo nečiní prakticky žádný rozdíl mezi tím, zda je pořizován snímek komerčního charakteru, anebo zpravodajského. Tvrdě tu narážíme na první dodatek Ústavy, a popírání našich základních občanských svobod.“ Jako příklad uvádí Osterreicher hypotetickou situaci, kdy by bylo fotografem-amatérem zaznamenáno porušování zákonů o ochraně přírody samotnými rangery v divočině, a ten by jim následně musel předložit své snímky ke schválení s žádostí o jejich zveřejnění bez poplatku.
„Prakticky se tak můžeme dostat do situace, kdy bude USFS zamítat zveřejňování snímků jen proto, že by je to vystavovalo veřejnosti ve špatném světle,“ dodává Osterreicher. Tiskový mluvčí USFS Larry Chambers mírní emoce s tím, že 1500 dolarů bude „horní hranicí poplatku“. Jak se ale vypořádá s návštěvníky divočiny, kteří přijdou do lesů s foťákem (aniž by fotili), nebo početnými majiteli fotících chytrých telefonů, které ale nesmí kontrolovat, to zatím neprozradil.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz
V USA zavádějí poplatek za snímky divočiny. Může se týkat i fotoamatérů
20.10.2014
Americká Lesní správa (U. S. Forest Service) právě dokončuje schvalovací proces zpoplatnění komerčních fotografií a filmů, jež mají svůj původ v oblastech divočiny. Rozhodnutí, o kterém se ve Spojených státech amerických ostře diskutuje už čtyři léta, by údajně zásadním způsobem mohlo změnit pohled lidí na přírodu, informuje server Inhabitat. Za určitých okolností by se totiž poplatek mohl vztahovat i na snímky, které si pořídí fotografové-amatéři.
