Alfons Maria Mucha se narodil dne 24. července 1860 v Ivančicích. Moravský rodák byl synem soudního úředníka Ondřeje a jeho druhé manželky Amalie. Zajisté se nespletete, pokud budete předpokládat, že již od dětství neomylně tíhnul k výtvarnému umění, ovšem opomenout přitom nesmíte ani jeho talent hudební.
Po studiích na Slovanském gymnáziu v Brně se mu nepodařilo nastoupit na Uměleckou akademii do Prahy, z tohoto důvodu začal pracovat jako úředník v Ivančicích. Zanedlouho se rozhodl spolupracovat s vídeňskou společností, pro kterou tvořil divadelní dekorace.
Roku 1885 zahájil studium na mnichovské Akademii umění a těšil se významné podpoře hraběte Khuen-Belassiho. Záhy přesídlil do Paříže, kde se dále vzdělával a dostal vzácnou příležitost uplatnit své schopnosti. Na živobytí si vydělával například ilustrováním učebnic či populárních románů pro tamní nakladatelství.
Zlomový okamžik jeho kariéry přišel až s nabídkou na vytvoření plakátu ke hře „Gismonda“ od Victora Sardou pro Divadlo Sarah Bernhardtové. Božská diva Sarah patřila k velmi vlivným a obdivovaným ženám. Muchovým výtvorem byla natolik zaujata, že mu nabídla výhodnou spolupráci. Během šesti let pro ni pak moravský rodák vytvořil řadu zajímavých plakátů.
V únoru 1897 uspořádal svou první samostatnou výstavu v galerii Bodiniére v Paříži, během níž prezentoval celkem 107 prací. Na tuto akci navázal hned v květnu rozsáhlou výstavou v Salon des Cents. Roku 1899 přijal pověření Rakousko-Uherské vlády k účasti na světové výstavě v Paříži.
Nový druh umění pronikl do každodenního života a jméno Alfonse Muchy s ním bylo neodmyslitelně spjato. Secese tvořila módu a životní styl přelomu 19. a 20. století. Významně se prosazovala v architektuře, výtvarném umění, literatuře i v užitém umění. Zásadní znaky tohoto slohu představovala výrazná ornamentálnost, plošnost i záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Secese těžila z neobvyklých barevných odstínů, které vázala dle principu harmonie a kontrastu, přičemž vycházela přímo z přírodních motivů.
Mucha se svou tvorbou zařadil k hlavním představitelům secese a stal se miláčkem Paříže. Dlouho působil především jako autor maleb, jejichž ústředním tématem byla charakteristicky pojatá žena s květinami. Později se upnul na myšlenku vytvoření rozsáhlého díla, které na základě svého bytostného vlasteneckého cítění pojmenoval „Slovanská epopej“. K realizaci této představy mu měl dopomoci pracovní pobyt v Americe. Za oceánem potkal vlivného průmyslníka. Charles R. Crane se zavázal celý projekt financovat.
Roku 1909 stanul Mucha opět na rodné moravské půdě a plně se začal věnovat studiu slovanských národů proto, aby byla práce na jeho projektu co možná nejdokonalejší po všech stránkách. Pečlivost byla základním rysem Muchovy umělecké činnosti. Cyklus velkých pláten z historie slovanských národů maloval na zámku Zbiroh. Epopej byla dokončena roku 1928. V současnosti se cyklus nachází na zámku v Moravském Krumlově.
Ihned po postavení českého secesního klenotu – Obecního domu v Praze – posloužil Mucha svým uměním k výzdobě interiéru. Práci věnoval českému lidu, a to na základě upřímného vlasteneckého smýšlení. Pro nově vzniklý Československý stát pracoval na návrhu známek, českých bankovek i celé řady dalších významných zakázek.
Roku 1921 proběhla v Brooklynském muzeu v New Yorku úspěšná výstava Muchových děl. Autorovu práci násilně přerušila až okupace. Světově uznávaný umělec byl jako jeden z prvních vystaven výslechům gestapa. Podlomené zdraví urychlilo jeho odchod z tohoto světa. Zemřel dne 14. července 1939. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově v Praze.
Nejzdařilejší díla Alfonse Muchy byla za jeho života obdivováno a velmi ceněna. Fascinující je, že ani v současnosti tyto výtvarné klenoty neztratily nic ze své originální, podmanivé krásy…
Zdroj: www.mucha.cz, http://io.pinknet.cz/~malin/
