Podstatné na celé pořízené sérii snímků je fakt, že dosud nikdo neměl sebemenší tušení, že by něčeho takového byli američtí jezevci schopni. A to přes to, že samotářská zvířata, která neváží více než dvanáct kilogramů, mají pověst efektivní úklidové čety pouští amerického středozápadu. Ale že by se jeden jezevec sám dokázal vypořádat s padesáti kilogramy rozměrné zdechliny, je opravdu s podivem. Z údivu dosud nevychází ani biolog Ethan Frehner, který se do pouští v okolí Utah’s Great Basin vydal pátrat po mršinách. „O jezevcích amerických víme poměrně dost z hlediska morfologie a genetiky, ale jejich vnitrodruhové chování pro nás už dlouho představovalo bílá místa k zaplnění,“ říká. „A konkrétně o tomto jejich specifickém projevu jsme nevěděli vůbec.“
Na základě v terénu získaných materiálů Frehner s kolegy upozorňuje na fakt, že jezevci pravděpodobně nebudou mít něco jako „limitní váhu“ zdechliny, kterou by si netroufli zpracovat. Tím se ale do značné míry zvyšuje význam jezevců při likvidaci kadáverů. K objevu přitom došlo náhodou. Evan Buechley, odborný garant studie, zmiňuje, že původním záměrem biologů vůbec nebylo studium chování jezevců. V lednu roku 2016 jen instalovali sedm rozkládajících se mršin telat v okolí utažských Grassy Mountains a opatřili jejich těsné okolí fotopastmi. „Zajímalo nás, kdo tyto kadávery v zimě navštíví a bude se podílet na jejich likvidaci,“ říká Buechley. „Soustředili jsme se především na supy a kondory.“ Když ale biologové vyrazili po týdnu do terénu na kontrolu, zjistili, že jim celá jedna mršina beze stopy zmizela.
„Byli jsme dost naštvaní, protože je opravdu těžké tyhle mršiny sehnat a dovézt je na místo,“ říkají utažští biologové. „A hned po týdnu nám celá jedna zmizela.“ V podezření se ocitli kojoti nebo puma americká, ale stopy tomu nenasvědčovaly. A záznam z kamery a fotopastí brzy poukázal na skutečného pachatele. Jezevec strávil pohřbíváním zdechliny celkem pět dní a během rafinovaně provedeného výkopu nic neponechával náhodě. Poté, co své dílo dokončil, strávil dva týdny v podzemí, a pak se na lokalitu se zbudovanou spižírnou vracel ještě v průběhu března. Bioložka Tara Christensen, která se na vyhodnocení výzkumu také podílela, sice varuje předtím, abychom si jezevce příliš polidšťovali, ale sama doplňuje: „Opravdu po té práci vypadá jako hodně, hodně šťastný jezevec.“
Dosud nenápadní a skrytým způsobem života žijící američtí jezevci se tak díky utažským biologům dostávají do popředí zájmu. „Dobrá zpráva je to především pro místní rančery,“ říká Buechley. „A to i přes to, že právě ti hledí na jezevce s nevraživostí.“ Lidé totiž jezevcům nemohou odpustit občasné výlety za slepicemi do kurníků. „Pokud ale dokáže jediný jezevec pohřbít celé tele, je to dobře. Zdechliny povalující se na pláních jsou zdrojem infekcí a parazitů a pro rančery je to pak zásadní problém,“ dodává Frehner. „Zdechliny také lákají velké šelmy, které by mohly páchat škody na chovaných zvířatech.“ Jiní mrchožrouti, orli, supi, havrani nebo kojoti, se na zdechlině přiživují postupně. Jen jezevci si dokáží tento zdroj potravy monopolizovat a dokonale bezpečně ho uklidit pod zem.
Video
Záběry z dalších lokací potvrdili ještě jeden pokus jiného jezevce o to samé dílo. „Takže toto chování bude mnohem rozšířenější,“ uzavírají utažští biologové.
Celá studie Subterranean caching of domestic cow (Bos taurus) carcasses by American badgers (Taxidea taxus) in the Great Basin Desert.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz
