20. března přichází do kin laskavý film režiséra Bohdana Slámy s názvem Venkovský učitel, který je střižen podle stejného metru jako Údolí včel a Štěstí (Český lev za nejlepší film roku 2005).
Hlavní hrdina Petr, který není zcela srostlý se svou homosexuální orientací, se kvůli ztroskotaným láskám a snad i složitému vztahu k rodičům, vzdá pražského života a odchází učit na venkovskou školu. Tady potkává ovdovělou statkářku, starající se o dospívajícího syna Láďu, který chodí s Beruškou. Jak to tak už někdy bývá, Marie zatouží po Petrovi, Láďa miluje Berušku, která ho ale opustí a Petr se zamiluje do Ládi. Bohužel se shodou okolností jinak velice slušný učitel ocitne s opilým Láďou sám, podléhá své touze a Ládi se ve spánku intimně dotýká. Ten se probudí. Pro udržení přátelství je nezbytně nutné odpuštění. Odpuštění Láďovo i Mariino...
Tak jako v případě předchozího Štěstí, má i Venkovský učitel slabost v trochu rozvleklém začátku filmu, kdy se trudnomyslný a často zamyšlený Petr sžívá se svým novým životem. Smiřuje se odevzdaně s osudem, což charakterizuje jeho rozhodnutí „být sám, což je jediné řešení“. Stísněnost a absence emocí nutí diváka v kině malinko poposedávat. Tempo příběhu rozhýbá až příjezd Petrova homosexuálního přítele, který zamíchá osudy hlavních hrdinů. Od toho místa není o emoce nouze a film dostává očekávaný náboj.
Je trochu škoda, že tento snímek doprovází místy velice smutná, až trochu rušivá hudba. Mně při pochopení rozpoložení hrdinů v konkrétních situacích až trochu vadila. Film se nezaobírá klasickým klišé v němž A miluje B, B vzdychá po C, C je blázen do Y a podobně. Místo toho nakukuje do duší lidí s ne zrovna jednoduchým osudem, ukazuje základní lidské touhy a instinkty v jejich obnažené podobě. Příběh velmi dobře vystihuje motto, se kterým se pokusí v březnu oslovit diváky: „každý někoho potřebuje“. Přičemž ale věčné téma lásky a odpuštění je uchopeno s chápající něhou, typickou i pro předchozí Slámova díla. Sám režisér o tom říká: „Hledání lásky je nekončící boj, který člověka určuje a tvoří, je podstatou každého příběhu.“
V případě Venkovského učitele se nelze nezmínit o hlavních protagonistech. Pavel Liška se objevil ve všech třech Slámových filmech a Štěstí mu dokonce vyneslo Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon. Je po zásluze považován za nejtalentovanějšího současného herce. Postava Ládi ztvárněná Ladislavem Šedivým, byla pro mě osobně, zejména v první polovině filmu, dost nepřesvědčivá, až trochu rušivá. Přímo herecký koncert patřil v tomto filmu představitelce Marie, Zuzaně Bydžovské. Věděla jsem, že je dobrá herečka, každopádně po shlédnutí Venkovského učitele mám svoji jasnou favoritku pro příští udílení filmových cen. Byla výborná a už kvůli jejímu výkonu stojí za to film vidět. Pan režisér jí prý psal postavu „na tělo“ a rozhodnutí obsadit do této role právě a jenom tuto herečku se prý doslova „držel jako klíště“. A dobře udělal! Postava Marie Zuzaně Bydžovské nejen ohromně sluší.
Venkovský učitel
Premiéra: 20.3.2008
Námět, scénář a režie: Bohdan Sláma
Kamera: Marek Diviš
Producenti: Pavel Strnad, Petr Oukropek / Negativ s.r.o.
Hudba: Vladimír Godár
V hlavních rolích:
Učitel – Pavel Liška
Marie – Zuzana Bydžovská
Chlapec – Ladislav Šedivý
Přítel – Marek Daniel
Beruška – Tereza Voříšková
