Věřím na Vánoce: viděl jsem Ježíška!

Mikuláš

Opustím nyní jakékoliv církevní tradice a dějiny. Zaměřím se pouze na jednu osobu: Mikuláše. Pán s podivně vážným hlasem, berlí, dlouhými bílými vousy a vysokou čepicí mi nosil ovoce a sladkosti, co si pamatuji. Letos nepřišel, ale za oknem jsem našel balíček sladkostí a ovoce. Milé! Znamená to, že i když logicky vím, že neexistuje, někdo v mé blízkosti na něj stále věří a udržuje tradici, která je krásnou vzpomínkou na dětství. Mikuláš je předzvěstí Vánoc. Chodí v tisících klonech po českých městech s podivnou partou čertů a andělů. Nevšímavě míjí nazdobené výlohy obchodů i několikametrové jehličnany na náměstí a zaměřuje se pouze na děti a lidičky.

A právě lidé hrají jak na Mikuláše, tak na Vánoce, tu nejdůležitější roli. Nakonec Vánoce jsou pohanským svátkem, který vznikl tím, že se v noci ze 24. na 25. prosince začal opět prodlužovat den, tudíž se dle logických úvah znovu zrodí bůh Slunce. K usmíření bohů, kteří zajistí bohatou úrodu, pak dle encyklopedických informací vymýšleli obřady, postili se a málokdy spali. Mikuláš i Vánoce začali kupodivu ve velice podobném čase. Vůbec první zmínku o Vánocích máme v kalendáři z roku 354. Mikuláš se stal biskupem v roce 300 a zemřel v letech 345 - 351. Samozřejmě šestého prosince. Možná se ptáte, kdo byl svatý Mikuláš. K tomu se dostaneme za chvíli.

Přesuňme se nyní do Itálie. Jako církevní centrum oslavoval Řím 25. prosinec jako datum narození Ježíše Krista. A pokud si dobře pamatuji, tak se všeobecně hovoří o tom, že Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu, zatímco Ježíš byl počat o jarní rovnodennosti. Z těchto údajů vyplývá, že Ježíš Kristus se opravdu narodil o zimním slunovratu, tedy 25. prosince.

Sedím v taxíku a dívám se na budovy kolem sebe. Na levé straně sleduji pobřeží a závidím všem, kteří mohou být na jachtách ukotvených nedaleko pláže. Ze zadního sedadla pozoruji soustředěné oči taxikáře, když v tom mi pohled sklouzne na přístrojovou desku automobilu a fotografii, která svou velikostí zabírá docela slušný prostor a překáží v dobré manipulaci s větráním vozu. Na fotografii není žádná modelka nebo žena řidiče, ani dcera nebo syn, na fotografii je starý vousatý muž nenápadně připomínající Ernesta Hemingwaye. Snažím se přijít na to, o koho jde, ale rozhovor s taxikářem končí u několika málo vět v italštině a výrazech Republika Čeka a Nedved.

O hodinu později zjišťuji, kdo to byl. Byl to Mikuláš. Ten, co mi nosí už sedmadvacet let dobrůtky vždy v předvečer svého svátku. A dámy a pánové pozor: stojím v bazilice sv. Mikuláše v Bari a za několik okamžiků uvidím ostatky muže, který je pro většinu obyvatel Bari a Apulie symbolem dobra a vítězství a mužem, který svůj život obětoval lidem. Nikoláos je jméno, které pochází z Řecka. Ten muž, o kterém hovoříme, se stal v roce 300 biskupem v Myře, dnes se toto město jmenuje Demra. Krutý G.V. Maximinus však brzy nato začal pronásledovat křesťany a v roce 310 se Mikuláš dostal do zajetí a prošel utrpením a mučeními. V Bari se vypráví o obrovské síle člověka vše přežít a dokázat všem, co znamená dobro v roce 325 na níkajském koncilu (kde kromě jiného byla snaha uctívat pouze jednoho boha a toto tvrzení dál rozšířit do křesťanského světa).

Bari a bazilika sv. Mikuláše

Biskup sv. Mikuláš zemřel 6. prosince v letech 345 - 351. Neznáme přesný údaj, ale od té doby je Mikuláš tak slavný, že jeho stoupenci v Bari vyrazili pro jeho ostatky do turecké Myry, kde zemřel. Rodiště Mikuláše však oslavují italové bazilikou sv. Mikuláše, která byla vysvěcena již v roce 1089 papěžem Urbanem II.

Bazilika je obrovská a neobyčejně energická. Stojíme v hlavní části baziliky a já marně hledám místo ostatků sv. Mikuláše. Nevím proč, ale vzpomínky na dětství mě svazují a chvíle, která by měla v příštích minutách nastat, se zdá nekonečně dlouhá. Pochopte, zemřel v roce 345 a já za chvíli uvidím alespoň to, co z něj zbylo. Bazilika je úchvatná, ovšem v tuto chvíli nejsem schopen poslouchat průvodce a obdivovat staré cennosti. Kolem mě prochází několik lidí a automaticky míří ke schodům v pravém křídle, kterých jsem si do této chvíle nevšiml. Opouštím skupinu a jdu po schodech dolů.

V nepříliš veliké místnosti stojí a sedí několik desítek lidí. Právě probíhá nějaký obřad a já konečně vidím prosklenou truhlu s Mikulášem. Lidé se zde k němu modlí, a tak nějak jim závidím oddanost muži, který je tak slavný, že inspiroval celý svět k tomu, aby si v prosinci lidé dávali dárky a byli na sebe hodní a milí. Možná stojí za zmínku, že vedle ostatků Mikuláše je možno v bazilice vidět také biskupský Eliášův trůn z bílého mramoru nebo liturgickou nádobu na uchovávání Nejsvětější Svátosti.

V Bari se oslavy sv. Mikuláše konají 8. května, v tento den totiž byly přivezeny ostatky světce. Konkrétněji to bylo v roce 1087. Vše se odehrává na moři, kde křesťané na lodích míří k jeho soše a prosí ho za šťastnou svatbu, dokonce se k němu modlí, aby znovu získali věci, které jim byly ukradeny nebo aby je ochránil před mořem.

Mikuláš ve světě inspiroval Ježíška

Zatímco většina dětí včetně mě viděla Ježíška jako ježatého kluka nebo batole v plenkách, v západním světě (nakonec v Rusku také) se postava muže, který dává dárky inspirovala právě v Mikuláši. Dárky si v minulosti dávali Římané k oslavám nového roku. Ovšem v průběhu desetiletí se dárky začaly dávat coby symbol přátelství a lásky. Nakonec každý, kdo zná dějiny, ví, že v Čechách dárky nosil původně pouze Mikuláš. Ježíšek začal nosit dárky teprve tehdy, kdy začal nosit dárky za reformace v Německu. Němci mu začali říkat Christkind, a my jeho jméno zkomolili na Kristkindle, následně jsme mu dali jméno Ježíšek.

Američané však Santa Clause vytvořili podle slavného Mikuláše. To, že má soby a svou vlastní historii není podstatné. Řada Američanů si dokonce dodnes myslí, že Santa Clause vymyslela Coca Cola, která jeho postavu medializovala ve své reklamní kampani. Každý, kdo zná film Zázrak na 34. ulici nebo novější verzi filmu s názvem Zázrak v New Yorku, jistě ochotně a rád začne na dobráckého vousáče věřit. A ať už jsou legendy jakékoliv, já ostatky tohoto muže viděl a těším se na neděli, až mi tradičně, jako každý rok, přinese dárky. A že nejsou přímo od něj? Komu to vadí? Byl to on, kdo inspiroval k vytvoření tak úžasného svátku, jakým jsou Vánoce.