Zůstali jsme 3 dny, neb bylo opravdu co vidět a zažít. Minsku jsme ulehčili od báglů a jezdili si jen tak po okolí, takže vlastně takový prima víkend v Hue.
Vzhledem k tomu, že se jedná o místo s velkou kulturní a uměleckou tradicí, můžete zde najít mnoho krámů s různými dřevěnými soškami, je zde několik art gallery, kde si poměrně levně určitě najdete nějakou grafiku či obraz. Celé město je také plné krejčích, kteří vám do druhého dne ušijí cokoli (od blůzy až po kompletní oblek či večerní šaty) na míru z opravdu kvalitních materiálů - zejména hedvábí - a to za ceny, u kterých si si říkáte, proč u nás vše stojí tolik...
Takže naše doporučení zní: pokud se chystáte do Vietnamu, i kdyby jenom na pár dní, tak Hue nevynechte. Spojení je sem jak z Hanoje tak ze Sajgonu (HO Chi Minh City), jak busem (což je ta poslední varianta, kterou bych doporučila), tak letecky či vlakem a, jak jsme sami důkazem, tak Minsk sem dorazí taky :-).
Po krásných dnech jsme vyrazili dál na jih. Přes město Danang, kde jsme zastavili na oběd, jsme pokračovali k moři do Hoi An. A bylo tu! Další nádherné městečko plné historie, umění atd. (podstatně menší než Hue) a s nádhernýma plážema. Zde je turistický ruch již taky na vzestupu. Najdete zde cca 3 luxusní čtyř až pětihvězdičkové resorty, a pak spousty malých milých hotýlků.
My jsme se ubytovali na doporučení jedné Francouzky, která zde již přes rok žije a pracuje (zastupuje francouzskou vinařskou společnost), v centru městečka v podkrovním pokoji za $6. Hned nám bylo jasné, že se nám odtud nebude chtít. Orvaní z cesty jsme dali očistný proces a vyrazili na obchůzku.
Šli jsme na večeři do jedné z místních "restaurací" a opět jsme byli mile překvapeni, že nejenomže chlapík, co nás obsluhoval, mluví "Asian English," ale že měli i menu v angličtině. David byl nadšen double, neb mu přinesli brambory takové, jaké známe my, a já jsem nadšená, neb jsem dostala celý talíř vynikajícího seafoodu. Zůstali jsme ještě na skleničku. !!!velmi důležitá informace - doporučuji zejména bílé (i když David vám řekne červené) místní víno Dalat. Co zde Francouzi udělali dobře je, že naučili místní, jak se správně víno dělá a opravdu musím říci, že je to rozhodně zatím to nejlepší víno, které jsem z asijských vín měla možnost pít. Lahev vás v krámu přijde na $2 a v restauraci na $4.
Tak jsme tak seděli, pokecávali s personálem a najednou kde se vzali tu se vzali - Pavla s Radkem, brácha se ségrou z Brna, kteří do Vietnamu přijeli na tři týdny. Je to o to zajímavější, neb se zde opravdu moc turistů nemotá, a když batůžkáři, tak většinou Francouzi, Australané, Angláni, a ještě je možné občas vidět skupiny Francouzů tak ve věku cca 50 - 60 let, kteří již nejsou batůžkařema, ale jezdí organizovaně.
.... jindri, pribehy z Hoi An zase dopisu priste, neb me david tahne na jidlo....
zatím čau, Katy
Další díl seriálu z Vietnamu najdete na Fiftyfifty.cz začátkem příštího týdne. Možná už budou fotky, jelikož Katy už bude na cestě domů a možná se jí podaří stáhnout nějaké obrázky v Bangkoku.
Tak jo, zatím se mějte a zdravím hlavně Katy a Davida!
J.K.
