Sezónu nesoucí podtitul Druhé housle započalo Švandovo divadlo na Smíchově (ŠD) inscenací Eskalátor, která mj. byla o souhře hereckého souboru ŠD. Na konci aktuální divadelní sezóny se umělecký šéf smíchovské scény, režisér Dodo Gombár, rozhodl opět využít většiny hereckého souboru, ovšem nyní postavil herce před složitější úkol – poprat se se současným textem, který se poprvé dočkává svého jevištního uvedení. V podobě scénického čtení představili inscenátoři Vladimirovu děvku publiku již na podzim 2012, v rámci Noci českých a slovenských autorů (akci pořádá Nadační fond Cen Alfréda Radoka ve spolupráci s agenturou Aura-Pont).
O autorovi
Jan Kratochvíl se svým rodičům (lékařce a profesorovi Vysoké školy chemicko-technologické) narodil 6. 7. 1983 v Praze. Má o rok mladší sestru, která pracuje jako vědecká pracovnice na 1. lékařské fakultě UK. V současnosti žije v české metropoli se svou partnerkou a pětiměsíčním synkem.
„Na střední škole jsem se pokusil i o první divadelní text. Měl pět stránek a za svou ´první´ hru ho rozhodně nepovažuji. Také jsem napsal a zrežíroval krátký scénický výstup při oslavách snad čtyřicátého (nepamatuji se už přesně) výročí založení školy a v maturitním ročníku jsem ztvárnil jistou okrajovou postavu v divadelním představení školního souboru,“ prozrazuje autor Vladimirovy děvky Jan Kratochvíl. Divadlo jej jako diváka začalo bavit zhruba v patnácti letech, kdy zjistil, že se může do dění na jevišti doslova ponořit a vydolovat z něj dlouho přetrvávající dojmy. „Patrně jsem měl štěstí na inscenace, ale dlouhou dobu jsem žil s pocitem, že divadelní představení prostě nemůže být nudné a nudí-li, je spíše nepochopeno. Tento názor jsem musel postupem času poněkud korigovat, ale usedám-li do hlediště, snažím se z něj vycházet dodnes.“
Vladimirova děvka je Kratochvílovým prvním uceleným divadelním textem, ale je zároveň i jedním z jeho posledních literárních pokusů, které byly ovlivněny sklonem k emotivnímu a neuspořádanému ventilování nápadů a myšlenek. „Vysokoškolské studium mě naučilo pokud možno přesně formulovat problém, a pak ho prostřednictvím neustále prověřovaných postupů řešit, anebo dojít k závěru, že je za daných podmínek neřešitelný. Je charakteristické, že na vysoké škole upadl (nikoliv zcela) i můj zájem o poezii,“ prozrazuje autor.
O hře
V jedné zapadlé hospodě na konci světa se začíná stálý host Olav vyptávat hospodského Andreje na téměř zapomenutý příběh: jak kdysi do vsi přišla žena jménem Anna a na prsou tiskla malé dítě. Majitel statku Vladimir, kde se snažila ukrýt, na ni chtěl vystřelit, ovšem jeho žena Lota mu v tom zabránila a donutila jej matku s dítětem vpustit dovnitř. Ta ale po 14 dnech zemřela a dítě – celou vesnicí nazývané „parchant“ (neboť je dle jejich mínění synem „děvky“) – tak vyrůstá s nimi.
Právě tak se v dávné minulosti začal příběh, který má být nyní znovu vyprávěn, ovšem jeho varianty se liší podle vyprávějícího i podle počtu vypitých lahví. Co jsou vytěsněné vzpomínky a co výmysly? Co se ve vsi už léta „říká“ a o čem se raději „mlčí“, neb je to tak pohodlné pro většinu jejích obyvatel? Narážejí na sebe nejrůznější verze událostí, tím víc, jak znovu a znovu ožívají postavy i situace. Stoupá napětí i absurdita - pomalu, o to však neúprosněji – se na povrch vynořuje pravda i nečekané souvislosti s přítomností. Každé slovo může být osudným; čeká se na sebemenší prořeknutí, sebemenší chybu toho druhého. V krutě palčivém střetu se bojuje nejen o pravdu, ale také o svoji vlastní identitu a možná o holý život… Puška je na dosah a vrahové se v tomto kraji střílejí.
Hru Vladimirova děvka není snadné žánrově zařadit; je silným dramatem, černou komedií i absurdní hrou zároveň. Nabízí nejen důmyslnou formální hru, ale především silné téma a je přitažlivá nutností ji při scénickém provedení interpretovat a zcela konkrétně uchopit.
„Budu se tě ptát. Budu se ptát, dokud se nepodřekneš.“
(citace ze hry)
Jan Kratochvíl - Vladimirova děvka
režie: Dodo Gombár
dramaturgie: Martina Kinská
scéna: Jan Polívka
kostýmy: Lenka Odvárková
hudba: Matej Benko, Lenka Nová
osoby a obsazení:
Olav: Michal Dlouhý j.h.
Andrej: David Punčochář
Vladimir: Miroslav Hruška
Sven: Tomáš Pavelka
Rasmusen: Marek Pospíchal
Lota: Petra Hřebíčková
Anna: Lenka Nová j.h.
Farář: Patrik Děrgel
Ras: Filip Čapka
Muž: Jaroslav Šmíd
Žena: Klára Cibulková
Služka: Martina Krátká
Klavírista: Matej Benko j.h.
V premiéře uvidí diváci Vladimirovu děvku 1. června 2013 ve Velkém sále ŠD. Nejbližší reprízy jsou plánovány na 3. a 12. 2013 června tamtéž.
Zdroj: tz
