Může být tvrdý téměř jako kámen a přitom je tak pružný, že ve větru téměř nikdy nepraskne. Především v Asii je bez bambusu život nemyslitelný. Prakticky neexistuje obor lidské činnosti, v němž by nemohl být využit.
Slouží jako stavební materiál a palivo, dělají se z něj hudební nástroje, nábytek a nádoby, vyrábějí se z něj zbraně, tkaniny, rohože, papír, léky, alkoholické nápoje a tisíce dalších výrobků, využívá se pro stavbu lodí i potrubí.
Bambusové výhonky představují důležitou a žádanou potravinu, které se jen na Tchaj-wanu ročně zkonzumuje 70 000 tun. Kyselina křemičitá (takzvaný bambusový cukr) obsažená v bambusových stéblech je žádaným lékem na astma. V Číně připravují z bambusu likér, v Tanzanii kořalku.
V Bangladéši žije v domech z bambusu odhadem 73 procent obyvatel a v Myanmaru padesát procent. Lidé ho používají tisíce let a nezdá se, že se na tom v dohledné době něco změní. Naopak bambus může v mnoha případech úspěšně konkurovat i moderním materiálům.
ŠPIČKOVÝ MATERIÁL
Bambus je přírodním kompozitním materiálem. Jeho síla, tvrdost, lehkost a pružnost je dána strukturou stěn, které sestávají ze silně zdřevnatělých vláken. Ta v sobě mohou mít kromě celulózy a ligninu až pět procent kyseliny křemičité, která výrazně přispívá k mimořádné pevnosti bambusu.
Pletivo bambusů je nejdříve měkké. Rostlina potřebuje zhruba dva až tři roky času k tomu, aby stonek zcela zdřevnatěl. Dřevo některých druhů bambusu získá takovou tvrdost, že se z něho dají vyrábět nože či mačety, které si kvalitou nezadají s ocelovými nástroji. Při kácení takových bambusů údajně létají od pil nebo seker jiskry.
ŠIROKÉ VYUŽITÍ
Bambusové lešení je lehké a pevné jako ocelové. Bambusové stéblo svou stavbou splňuje všechny požadavky na fyzikální vlastnosti vynikajícího stavebního materiálu. Je kulaté, lehké, duté a rozdělené překážkami, je také vodotěsné a snese značné namáhání.
Bambus díky svým mimořádným vlastnostem stál často u zrodu technologií, které ve své době patřily k nejmodernějším. Číňané z něj již před několika tisíci let dělali vodovodní potrubí. Přibližně ve čtvrtém století našeho letopočtu z něj postavili první ropovody na světě a zhruba v téže době s pomocí bambusu provedli také první ropné vrty.
Na začátku devatenáctého století tuto technologii převzal Západ, bambus ale nahradil ocelí.
Když v roce 1876 zaznamenal Graham Bell první tóny na svém fonografu, použil k tomu bambusovou jehlu a také jehly zvukovek prvních gramofonů byly z bambusu.
První žárovky měly v baňce karbonizované bambusové vlákno. V moderní době slouží bambus v Asii a Jižní Americe jako armatura místo ocelových prutů v betonových konstrukcích.
Dnešní lepidla a tmely umožňují z bambusu vyrábět špičkové nosné prvky, například lepené trámy, pilíře a stěžně, prkna, desky a téměř nezničitelné parkety.
BAMBUS A HLADOMORY
Vztah mezi člověkem a bambusem může být v určitých oblastech a obdobích velmi složitý. Příčinou je jev, jehož podstata není dosud objasněna. Odborně se mu říká hapaxantie nebo monokarpie. V praxi to znamená, že některé druhy bambusu hromadně vykvetou, ať jejich zástupci rostou kdekoli na světě, a potom také hromadně odumřou. Periodicita takového masového vykvétání a odumírání může být 28, 33, 60, 66 a 120 let. Neznamená to, že by zcela zanikly. Bambusy po vykvetení vysemení, ze semen opět hromadně vyklíčí nové rostliny a bambusový porost se přibližně do deseti let obnoví v původním rozsahu.
Monokarpie však může vést u vesnických komunit k hladomoru. Poslední katastrofa tohoto typu udeřila v roce 1961 ve východoindickém státě Mizoram. Hromadný odkvět bambusů znamená produkci obrovského množství semen, která jsou oblíbenou potravou krys. Ty se za nimi stahují z širokého okolí a díky příznivým životním podmínkám se masově množí. Když bambusová semena dojdou, vrhnou se miliony krys na pole zemědělců a během několika dnů zničí v rozsáhlých oblastech veškerou úrodu. Výsledkem může být katastrofální hladomor.
OHROŽENÝ BAMBUS
Bambus je vodotěsný a lehký. Vor na Mekongu. Přestože jsou bambusy velmi úspěšnou botanickou skupinou, která na Zemi roste přibližně dvacet milionů let, hrozí nyní řadě z nich zánik. Podle některých studií je ohrožena třetina až polovina ze zhruba tisíce známých druhů dřevnatých bambusů. Důvodem je především nadměrná těžba. Výsledkem je, že zhruba 250 druhů dřevnatých bambusů roste v přírodě již jen v izolovaných ostrůvcích, které se neustále zmenšují. U některých druhů bambusů neexistují žádné souvislé porosty. Zvláště ohroženy jsou především monokarpické druhy. Lidé chtějí zabránit, aby rostliny hromadně vykvetly a odumřely. A proto se jich snaží pokácet před vykvetením co nejvíce. Porost nevykvete, nevysemení se a nemá se z čeho regenerovat.
Není vůbec jasno, kolik existuje rodů a druhů bambusu. Uvádí se, že rodů je 45 až 100, druhů 600 až 1200. Existují druhy trpasličí, které jsou jen dvacet centimetrů vysoké, i obři, například barmský Dendrocalamus giganteus dosahující výšky až padesát metrů.
Průměr stébla se pohybuje podle druhu od jednoho do třiceti centimetrů a je předem dán. Stéblo některých druhů bambusu může za den vyrůst až o dva metry. Většina druhů roste nepřetržitě 35 až 40 dní, a to ve dne i v noci, pak se růst zastaví.
Bambus roste všude kromě Evropy. V tropickém, ale i v mírném pásmu, dostal se k 45. stupni severní i jižní šířky a vyšplhal se až do nadmořské výšky 3500 m n. m. Dokáže přežít i extrémní přírodní podmínky. Rychle zazelení plochy, zadržuje podzemní vodu a čistí vzduch lépe než stromy klasických lesů. Nejvíce bambusu roste v Indii, v Číně, v Barmě Indonésii a v Bangladéši.
PANDY, LEMUŘI, GORILY
Nadměrná těžba a ničení bambusových hájů ohrožuje i některé živočichy, pro které je bambus hlavním nebo jediným zdrojem potravy.
V Asii jde především o pandu velkou a pandu červenou. Panda velká spotřebuje za den až 38 kilogramů bambusových lístků a větviček. Pandy jsou životně závislé na bambusu. Rozloha bambusových lesů, v nichž pandy velké žijí, se od roku 1974 zmenšila o více než polovinu.
Začíná být ohrožen také druhý nejmenší netopýr světa (Tylonycteris pachypus), velký jen 3,5 centimetru. Ten se bambusem neživí, ale schovává se v něm. Do stébel bambusu se dostává otvory, které vyvrtal hmyz.
V Africe je ubývání bambusových hájů nebezpečím především pro gorily horské. Ty se od června do listopadu živí z devadesáti procent pouze bambusovými výhonky.
Kriticky ohroženi jsou kvůli zmenšující se ploše bambusových lesů i dva madagaskarští lemuři, lemur šedý a lemur zlatý.
V Latinské Americe do značné míry závisí na bambusu jako zdroji potravy medvěd brýlatý a ohrožený tapír horský. Bambus pro život nutně potřebuje i čtyři až pět procent druhů ptáků žijících v Amazonii. (vit)
BAMBUSOVITÉ
Pojmenování bambus poprvé uvedl do botanického názvosloví Carl von Linné v roce 1753 . Jde o souhrnné označení několika rodů z čeledi lipnicovitých. Bambusy jsou v této čeledi jedinými dřevinami. Jejich stébla dřevnatí buď celá, nebo pouze v dolní části. Skládají se z kolének (nodium) a článků (internodium). Stéblo má jen tolik článků, kolik jich bylo založeno ve výhonu.
Bambusy se dělí na výběžkaté, které se množí vegetativně prostřednictvím oddenků (rhizomů) a mohou se téměř nekontrolovaně šířit, a na trsnaté. Ty se nešíří do okolí, ale rostou v trsu, který postupně mohutní.
Monokarpické bambusy vykvétají a plodí jednou za život, polykarpické opakovaně. Plody mohou být obilky, peckovice i bobule.
Zdroj: 100 + 1
