Zatímco ještě v roce 2014 mohli lidé odnést elektrospotřebiče do jakékoliv výkupny, nyní mohou vysloužilé elektro přijímat jen ty výkupny, které mají zřízeno místo zpětného odběru elektrozařízení. V opačném případě nakládají s daným elektroodpadem nelegálně.
Každý Čech každoročně vyprodukuje přibližně 310 kg komunálního odpadu, do kterého výlučně nepatří třeba zářivky, baterie, či elektrospotřebiče. Evropská směrnice, z níž vychází i česká elektronovela zákona o odpadech, proto ukládá, že žádný elektrospotřebič či vybitá baterie by neměly skončit bez dalšího využití. Kvůli tomu může vysloužilé elektro přijmout pouze zpracovatel elektrozařízení, poslední prodejce elektrozařízení či jiný subjekt provozující sběrné místo zpětného odběru elektrozařízení. „Velmi dostupná jsou sběrná místa elektrozařízení zřízená prodejci či výkupnami, respektive sběrnami druhotných surovin, které mají takové místo zřízeno. Krom toho je stále populárnější nechat si vysloužilé elektrospotřebiče v rámci projektu Buď líný zdarma odvézt přímo z domácnosti,“ vysvětluje David Vandrovec, ředitel skupiny REMA, která se zabývá zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů a baterií.
V současnosti však existují i další možnosti, jak se odpovědně k životnímu prostředí zbavit nepotřebné elektroniky a zajistit tak její další využití. Kromě sběren je možné odvézt nepotřebné přístroje i k prodejcům spotřebičů s prodejní plochou nad čtyři sta čtverečních metrů „Velcí prodejci mají povinnost zdarma odebírat všechny malé spotřebiče a předávat je k recyklaci. A to bez nutnosti nákupu nového zboží, které bylo v minulosti často vyžadováno,“ doplňuje Vandrovec.
Sběrná střediska zaručí zpětné využití materiálu
Jednou z běžně využívaných variant, jak se zbavit vysloužilého elektra, se staly výkupny druhotných surovin. Zatímco v roce 2014 mohli lidé odnést elektrospotřebiče do jakékoliv výkupny, nyní mohou vysloužilé elektro přijímat jen ty výkupny, které mají zřízeno místo zpětného odběru elektrozařízení. Pokud výkupny tato speciální místa zřízena nemají, nejsou oprávněny elektroniku a další zařízení přijmout. „Lidé si často nejsou jistí, do kterých výkupen spotřebiče odnést, a může je to demotivovat, aby nefunkční zařízení předávali k recyklaci. Přitom dnes existují chytré způsoby nakládání s odpady, kdy sběrná střediska zaručují jejich další využití a zpracování všech použitých materiálů,“ vysvětluje Ján Ilavský ze společnosti TSR, která má na svých provozech zřízená místa zpětného odběru a zajišťuje sběr, výkup a zpracování kovového odpadu, ale i vysloužilých elektrozařízení.
Mezi nejčastěji odevzdávané elektrozařízení patří velké domácí spotřebiče, jako jsou pračky nebo sporáky. Takový odpad je podle zpracovatelů třeba chápat jako cennou surovinu a využívat jej jako zdroj materiálu, díky čemuž lze šetřit primární zdroje k výrobě nových spotřebičů. „Zákonem je zaručeno, že bude dodržena komplexní cesta od odevzdání elektrospotřebiče až po jeho recyklaci včetně zajištění materiálové výtěžnosti v souladu s legislativními předpisy,“ uvádí Vandrovec. Nezajištěné spotřebiče a elektroodpad končící na skládkách totiž představují velké ekologické riziko, ale i materiálové ztráty.
Recyklaci lze považovat za způsob odpovědného přístupu k životnímu prostředí, ale také za cestu k dalšímu získávání surovin a energie. Je nutné proto spolupracovat s odbornými zpracovateli, kteří jsou schopni maximálně zužitkovat různé druhy materiálů. „Každý materiál dokážeme zpracovat tak, aby odpovídal předepsané míře jeho dalšího využití. Například u velkých domácích spotřebičů umíme materiálově využít až 90 %, energeticky pak navíc dalších 7 %,“ uzavřel Stanislav Petr.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
