Veřejný i intimní život kontroverzní politické legendy
Ve svém portrétu se Wajda nevyhýbá kontroverzi, především ale ukazuje klíčové momenty vzestupů a pádů opozičního odborového hnutí Solidarita, které Walesa se svými kolegy vybudoval. Odkud se tento hrdina vzal? Kde bral pro svůj boj inspiraci a sílu? Kdo byli jeho přátelé a protivníci? Odpovědi Wajda nabízí v klasickém vyprávěném filmu, kde hlavní důraz nespočívá jen na jedné historické postavě, ale především na boji za spravedlnost, rovnost a lepší budoucnost…
Wajda vstupuje do soukromého, dokonce intimního života Lecha Walesy – předáka polského odborového hnutí Solidaria – a pokouší se zachytit fenomén jeho proměny z řadového dělníka v charismatického vůdce. Walesova kontroverzní osobnost rozněcuje vášnivé diskuse ještě dnes, jisté ovšem je, že milionům lidí pomohl uskutečnit potlačený sen o svobodě a připravil půdu pro politické změny, které si ve své době nikdo nedokázal představit.
Wajda: „Nejobtížnější téma mé kariéry“
„Jsem si velmi dobře vědom, že „Walesa“ je nejobtížnější téma, s jakým jsem se během své pětapadesátileté filmové kariéry setkal, nicméně žádný režisér o něm nenatočil film, který by mě uspokojoval, takže jsem zkrátka neměl na vybranou,“ vysvětluje Andrzej Wajda, proč se rozhodl film natočit. Velmi důležitý byl pro něj scenáristy. „Scénář Janusze Głowackého je prvním a jediným, ačkoli samozřejmě byl v některých částech pozměněn, což je ale součástí přirozeného procesu. Tomu se nevyhnete, pokud děláte film, jehož objekt zájmu – v tomto případě Lech Walesa – má takovou odezvu u budoucích diváků,“ dodává Wajda.
Jaký měl režisér vztah k objektu svého filmu? „Obdivoval jsem Walesu od prvního okamžiku – setkal jsem se s ním během rozhovorů mezi Solidaritou a vládní komisí. Film to vše odráží. Je určen všem, ale chtěl bych oslovit především mladší diváky, protože Lech je dobrým příkladem, který by je mohl přivést k zájmu o účast na politickém životě,“ přibližuje Andrzej Wajda svůj záměr.
Nová Evropa se rodí v Gdaňsku!
Film Walesa: Člověk naděje začíná návštěvou novinářky Oriany Fallaci (Maria Rosaria Omaggio) v panelákovém bytě Lecha Walesy (Robert Więckiewicz): právě zde se odehrává rozhovor jedné z nejznámějších reportérek své doby s budoucím laureátem Nobelovy ceny míru. Jejich emocemi nabitá konverzace tvoří propojující vlákno celého vyprávění. Fallaci klade legendárnímu vůdci hnutí Solidarity otázky, které jiní nechtěli nebo se neodvážili položit. Odhaluje tak pravdu o muži, obdařeného silným charismatem a úžasnou politickou intuicí.
Biografie jako taková začíná v 70. letech 20. století, nedlouho poté, co komunistická vláda krvavě potlačila protesty dělníků. Walesa je nucen podepsat spolupráci s tajnými službami. Následujícím dějem popisujícím jeho cestu k politické zralosti se proplétají obrazy rodinného života Walesových. Vztah Lecha a Danuty (Agnieszka Grochowska), jejich dům plný dětí, problémy všedního dne… to vše je tu stejně důležité jako politika.
Lech a Danuta chtěli žít obyčejný život ve své gdaňském bytě, místo toho se ocitají uprostřed dynamických politických událostí, které vyžadují zaujmout jasná stanoviska. Ukazuje se, že za silným mužem zde stojí ještě mnohem silnější žena, jeho manželka. Když je Lech zatčen a odvlečen do policejní služebny i se svou několikaměsíční dcerou v kočárku plném ilegálních letáků, Danuta s ostatními dětmi musí čelit agentům státní bezpečnosti, kteří už po několikáté obracejí jejich byt vzhůru nohama. Ve svém projevu u příležitosti 9. výročí prosincového masakru z roku 1970 Lech poprvé ukazuje svoje vůdcovské kvality a schopnost očarovat davy.
O půl roku později v srpnu 1980 už stojí v čele stávky v gdaňském přístavu jako lídr hnutí Solidarita, symbolu opozice a boje za demokracii.
Po vyhlášení stanného práva v roce 1981 je Lech zatčen ve svém bytě v Gdaňsku. Jeho roční internace se ukazuje být časem zkoušky: Walesa se nevzdává, přestože je zcela odříznutý od zbytku opozice, a opakovaně odmítá nabídku ke spolupráci s komunistickými úřady. Vřelé přijetí, kterého se mu dostává po propuštění z vězení, je spolu se získáním Nobelovy ceny míru neklamnými znameními blížícího se definitivního vítězství u Kulatého stolu v roce 1989. Následují první částečně svobodné, demokratické volby v komunistickém bloku, které nakonec vyústí ve změnu politického systému. V závěrečné scéně filmu Lech Walesa promlouvá k americkému kongresu a svůj projev uvádí slovy: „My, lid...“
Zdroj: tz, presskit
