Z Jihlavy do Prahy za debila

Celý dlouhý měsíc chybí k tomu, aby na našich silnicích začal platit nový systém bodování a pokut. Už jste zkoušeli, jak to vypadá, když se Vy snažíte, ale ostatní to ignorují?

Plán cesty: Jihlava – Praha. Kousek po silnici první třídy, dálnice D1, pražská magistrála, Letná, Dejvice. Konečná stanice: Evropská ulice ve Vokovicích. Jednoduchá cesta za bratrem se ovšem neobešla bez problémů. Jako slušňák dodržující pravidla jste totiž živým terčem výsměšků několika dalších řidičů. Proč?

Oprava přivaděče k dálnici D1 Jihlava: omezení kvůli stavbě mostu. Maximální rychlost 80 km/h ve zúženém pruhu. Všichni dodržují rychlost, jen Škoda Octavia v kombi předjíždí na výjezdu. Nájezd na dálnici je zkomplikován kvůli opravě dálnice na 112 km směr Praha. Kamiony jedou v obou pruzích, vyjet je téměř nemožné. Po třech minutách jsem konečně na dálnici. Jedu předpisově osmdesát, předjíždí mě kamion. Osmdesátka končí, zrychluji na sto třicet. Již po první minutě mě předjíždí pět osobních automobilů, z toho jeden s vlekem.

Za Humpolcem předjíždím kolonu pomalejších vozů, které jedou 110 km/h. Na tachometru mám stále 130 km/h. Audi A8 se blíží až podezřele rychle. Dobržďuje na poslední chvíli, ale nemá s tím vyloženě problém. Udržuje opravdu bezpečnou vzdálenost dvou metrů. Zařazuji se ve 140 km/h před kolonu a zpomaluji na sto třicet.

Během cesty po dálnici se neobjevily žádné větší problémy. Několik předjíždějících se kamionů, ale díky rychlosti 120 km/h s tím nebyl tak velký problém. Pravé problémy začaly až po příjezdu do Prahy. Dodržovat ve sportovním voze rychlost 70 km/h bylo pro ostatní řidiče zřejmě neúnosné, neboť mě na Nuseláku vytlačili až do pravého jízdního pruhu. Zrychluji na osmdesát a držím krok s ostatními. U nádraží opět zpomaluji až na šedesát. Za to si vysluhuji blikání dálkových světel nějakého Peugeota.

Dodržuji rychlost, vlastně jedu o deset kilometrů v hodině více než je povoleno. Peugeot s troubením předjíždí. Zůstávám v klidu a jedu dál šedesátkou. Na Veletržní mou rychlost každý respektuje – není zde možnost předjet. Teprve na Evropské jsem byl opět pomalý.

Žádná větší krize, žádná havárie, žádné větší ohrožení. Přesto jsem se cítil na cestě testem podivně nespokojen. Nedržel jsem krok s ostatními a měli mě za vola. Ne že bych trpěl pošlapaným egem, ale chtěl bych vědět, kolikrát jsem za sobotní dopoledne byl debilem, idiotem a jinými uměle vytvořenými nadávkami.

A co z tohoto tlachání plyne? Dodržujme rychlost, dodržujme pravidla, ale mysleme za ostatní. Většina obětí havárií jsou nevinní lidé – ti, kteří pravidla dodržují. Máme ještě měsíc, abychom připravili sami sebe na to, aby naše silnice byly bezpečné. Sám za sebe to zkouším změnit, zkuste to taky.